I´m the solution to music pollution

Boo Radleys, Curve, The Verve

30. dubna 2012 v 1:20 | Tomáš Macháček
The Boo Radleys
Předtím než se dali na dost ohavný radio-friendly zvuk stihli vytvořit pár dost fajn kytarových songů.



Pak ale přišlo TOHLE!


Prosím! Střelte mě někdo mezi oči!...Nj. konec osmdesátek a první polovina let devadesátých byly až moc dobré pro nás hřísníky, tak přišla odplata -> druhá polovina devadesátých let! Brrrr!


Curve
Popravdě řečeno nevěděl jsem co očekávat, protože jsem četl, že trochu víc experimentovali než že by se chytili jednoho určitýho stylu. Svého času byli spojování s shoegaze kapelami. Sice měli i takový ten táhlý kytarový zvuk, ale až tak přímo bych je do toho necpal (určitým způsobem mi připomínají Lush, ale ti taky nebyli zrovna typickým příkladem shoegaze). Ono vůbec taková ta snaha cpát kapely do určitých stylů, i když inspirace byla jen částečná není zrovna rozumný. Back to Curve. Kromě skvělých, kytarovým vazbením nasáknutých songů, zabrousili často i do experimentálních jakoby psychedelických vod.




The Verve
Bez mučení se přiznávám, neměl jsem ani páru o tom, že Verve hráli někdy něco jinýho než ty svoje Bittersweet srágory. Až teď se dozvídám, že první EP a LP jsou poslouchatelný kytarovky. Kdo by to byl řekl?

Přidat komentář
 

Swirlies, Fleeting Joys, Swervedriver

31. března 2012 v 23:01 | Tomáš Macháček
Swirlies
Bezva kytarovka z Bostonu jakýma tak bohatě devadesátá léta oplývala. Ach ta nostalgie.


Fleeting Joys
Co se týká nových shoegaze (nugaze) kapel, četl jsem teda hlavně nepříliš pochvalné poznámky (označení "shitgaze" například). Ale jestli je víc kapel jako Fleeting Joys nebude to snad až taková tragédie. Když jsem je slyšel poprvé hned jsem si řekl ,,sakra, něco mi připomínají" :-D Ta těžká inspirace My Bloody Valentine kouká z každýho songu jak deviant z veřejných záchodů na nádraží. Na rozdíl od MBV mají poněkud čistší zvuk. Možná výsledek nahrávací techniky, možná používání efektů zatímco Kevin Shields si vystačil s málem. Těžko říct. Co je ale lehko říct, je to, že Fleeting Joys se do toho legendárního soundu dobře zakousli a jejich alba Despondent Transponder (2006) a Occult Radiance (2009) jsou víc než poslouchatelné (i když číslo dva je malinko experimentálnější).





Swervedriver
Další z kapel poněkud volněji spojovaných s shoegaze stylem. Já bych sice řekl alternativní rock poněvadž jsem na měřítka shoegazingu poněkud přísný, ale co už. Jako kytarovka docela slušný s nějakýma zajímavýma momentama, ale nic oslnivého.


Přidat komentář

Galaxie 500, Lush, Pale Saints

26. února 2012 v 22:10 | Tomáš Macháček
Galaxie 500
Pokud na mě MBV působí jako extáze, tak Galaxie 500 jsou nějaký oblbováky...ale v dobrým! Ta kombinace supr zvuku a ne-zpěvu se snad ani nedá popsat, to se musí zažít. Btw. Galaxie 500 zní jako dobrý jméno pro drogy. Nastřelíme si je spolu?




Lush
Údajně jedna z prvních kapel označovaná značku "shoegaze", možná ne (aspoň pro mě) ta nejtypičtější, ale budiž. Každopádně v posledním albu prudce uhnuli směr Britpop (musím uznat, že ne tak zoufale nudný jako to čím nás "obdařili" Oasis), takže pokud jste na chytlavý hitovky dejte si Single Girl nebo třeba Ladykillers. Pro mě bude nejlepší Monochrome a řekněme Lovelife, z těch chytlavěšjích.




Pale Saints
Hmmm...som z toho volaký zmätený. Že by mně nějaký jejich song nějak supr extra dostal se teda říct nedá, ale na druhou stranu v některých předvádí docela zajímavé zvuky (Hair shoes je fakt milé překvapení), za což dávám palec nahoru. Tak snad, až bude trochu přeposlouchaní svých oblíbených kapel, tak investujte nějaký ten čásek i do Pale Saints.



Počet komentářů: 3

"The best of shoegaze"

23. února 2012 v 2:05 | Tomáš Macháček
Tak trochu jsem si na sebe upletl bič, protože škatulkování je vždycky dost ošemetný. Taky to byl docela zápas, abych to tu nezaliskal jen MBV (a to jsem se snažil vynechat ty "rockovější" songy), ale myslím, že jde celkem o úspěch. Časem budu možná updateovat.
(In no particular order)

My Bloody Valentine - To Here Knows When


The Ecstasy Of Saint Theresa - Ice Cream Star

My Bloody Valentine - Several Girls Galore

Slowdive - Slowdive

Black Tambourine - Black Car

My Bloody Valentine - Cigarette In Your Bed

Ecstasy Of Saint Theresa - Square Wave

Ride - Nowhere

My Bloody Valentine - Thorn

Slowdive - Catch The Breeze

My Bloody Valentine - Blown A Wish


My Bloody Valentine - Swallow

Here - For My Star

Slowdive - When The Sun Hits

Ecstasy Of Saint Theresa - Who´s

Slowdive - Alison

Ecstasy Of Saint Theresa - Fluidum

Here - Flower Rain

Chapterhouse - Breather

The Ecstasy Of Saint Theresa - Trance (Between The Stars)

My Bloody Valentine - Only Shallow

Here - Stand

Rose Elinor Dougall - I Have Always Known

My Bloody Valentine - Loomer

Chapterhouse - Breather

Pale Saints - Hair Shoes

Fleeting Joys - Go And Come Back

The Boo Radleys - Finest Kiss
Přidat komentář

Autor má (vlastně měl už včera) narozeniny!

4. února 2012 v 0:23 | Tomáš Macháček
Náš nejdražší a nejmilovanější autore...blablabla a tak dále. Důležité je, že přestože jste si vzpomněli (což beru jako samozřejmost, aspoň u jiných, když už ne u mě), tak kdo z vás si dal tu práci a obdaroval mě nějakým originálním dárečkem???? Jsem přímo Š-O-K-O-V-Á-N, že jen jedna jediná osoba (kterou si tímto dávám do top přátel na všech sociálních sítích) si dala tu práci a vytvořila přímo famózní geschenk. Nad váma ostatníma se vznáší vztyčený prst (ještě se rozmyslím, jestli to bude ukazováček nebo prostředníček), máte u mě tytyty a příště chci vidět víc iniciativy. Že to s váma ale myslím dobře, tak se podělím o ten skvost. Všechny děkovačky směřujte na adresu Lucie Řezáčkové, které jednou věnuju podepsanou kytaru.


Počet komentářů: 2

Slowdive, Ride, Chapterhouse

25. ledna 2012 v 21:12 | Tomáš Macháček
Slowdive
Kapela z Readingu patřící k "těm kytarovejm". Já osobně ty děcka shoegazerský teda celkem žeru, ať už hrají kytarovou mňamku Slowdive, éterickou Catch the breeze, nebo i hitparádová Alison (ano, až tak dalece to došlo). Věci často podtrhnuté hlasem Rachel Goswell. Poslední album je víc ambient a post-rock než shoegaze/dreampop, ale stále výborné.






Ride
Začátky spojené s shoegaze avšak později přechází do populárních kytarovek. Lepší než spousta slavných kapel, z shoegaze patří mezi moje míň oblíbené. Nejchytlavější songy jsou asi slaďák Vapour Trail nebo pohodová Twisterella




nebo shoegaze Dreams Burn Down


Chapterhouse
Další botko-zírači z Readingu. První album Whirlpool (1990) se skoro dá přetrpět, druhé Bloodmusic (1993) bylo jedno velké přepínání. Kdybych měl dát song k dobru, bude to Breather, nejslavnější song je Pearl (zde dávám k dobru hlas úžasné Rachel Goswell ze Slowdive)

Přidat komentář

21 pravidel hudební kritiky

17. ledna 2012 v 13:59 | Everett True
1. Hudební kritici NEJSOU kurva cool - nikdy nebyli, nikdy nebudou
2. Hudební kritici tu nejsou od toho, aby těšili obecenstvo
3. Hudební kritici kašlou na Příští Velkou Věc
4. Hudební kritici nemají přátele
5. Hudební kritika není náhražka za slávu
6. Hudební kritici nesnáší lidi, kteří považují všechno za OK
7. Hudební kritici kašlou na to, aby své jméno dostali na první stránku
8. Hudební kritici kašlou na získávání "kontaktů"
9. Hudební kritici kašlou na oslňování muzikantů
10. Hudební kritici kašlou na oslňování čtenářů
11. Hudební kritici kašlou na oslňování sebe sama
12. Hudební kritici nejsou žádní třetiřadí pisálci hledající snadnou cestu k penězům
13. Hudební kritici kašlou na propagační rozpočet
14. Hudební kritici nejsou zkrachovalí žurnalisté
15. Hudební kritici nejsou zkrachovalí muzikanti
16. Hudební kritici nejsou uvítací výbor
17. Hudební kritici nepaří s jinými hudebními kritiky
18. Hudební kritika není náhražka za podmanivý pohled
19. Hudební kritika není propagace kapely
20. Hudební kritici kašlou na to koho naserou
21. Hudební kritiky NEZAJÍMÁ co je cool (protože jsou příliš cool na to, aby je zajímalo co je cool)
Počet komentářů: 1

Pixies, Breeders, Throwing Muses

31. prosince 2011 v 19:36 | Tomáš Macháček
Dneska si dáme nálož amerického alternativního rocku (jo a Greenday tím vážně nemyslím!)

Pixies
No sakra, takhle si (zhruba) představuju rockový kapely! Minimalistický! Opravdický! Songy!
Pochybuju, že je potřeba psát víc...No, snad jen, že jsou z Bostonu (USA) a obzvláště jejich album Surfer Rosa (1988) si ziskálo legendární pověst mezi alternativními cvoky jako já...nebo Kurt Cobain...ehm...



Breeders
Kim Dealová, stále ještě v Pixies se jednoho dne rozhodla založit další kapelu no a zbytek je už historie. Kecám! Breeders pořád vystupují. Jejich první album Pod (1990) bylo produkováno Stevem Albinim, stejně jako Surfer Rosa od Pixies nebo In Utero od Nirvany.





Throwing Muses
Ujeté texty a zvlaštní způsob hraní, to jsou TM a sakra mě se to líbí! Radost nám dělají už třicet let během nichž vydali pár ukázkových kousků rockových alb.

Přidat komentář

Hope Sandoval, Kendra Smith, Black Tambourine

22. listopadu 2011 v 20:18
Hope Sandoval
Vzhledem k návratu Mazzy Star budu mít brzy co psát, nicméně se zaměřím na: songy, které nebyly vydány v devadesátých letech. Songy, které byly zahrány naposled v roce 2000, což mohlo být ono nevydané album, které se nahrává (nebo taky ne). A nakonec songy označené Hope Sandoval, což budou asi věci, které si napsala ona sama, ale nebyly nikdy vydány.
Odkazuju hlavně na tento kanál, který má i B-side songy. Mlask! Hledejte však i dál!

Kendra Smith
Dream Syndicate, Rainy Day, Opal. To vše má na svědomí a ještě víc. Teď píšu o tom "ještě víc", tedy sólovce. Vlastně toho není zas tolik k napsání. Po vydání vlastního alba v polovině devadesátých let se vrátila do lesů severní Kalifornie, do srubu zpět mezi veverky. Ale to co nám tu zanechala je určitě dobré si poslechnout


Black Tambourine
Wow, kde se tahle kapela schovávala? Je to fakt dobrej matroš! Prý jde o jednu z nejvlivnějších amerických indiepopových kapel. Tomu rád věřím! Škoda jen, že toho nenahráli více. Všechny jejich songy se vlezly na loni vydané reissue album Black Tambourine. Určitě si jej stáhněte

Přidat komentář

Rain Parade, Dream Syndicate, Rainy Day

20. listopadu 2011 v 1:02 | Tomáš Macháček
Rain Parade
Řadící ke scéně Paisley underground, která vznikla v osmdesátých letech na Západním pobřeží USA. Tato scéna zjednodušeně zahrnovala kapely čerpající z psychedelie, folk rocku a zvonivých kytar. Rain Parade předvádí vcelku příjemnou hudbu. Šlo také o první kapelu Davida Robacka, později člena Opal a Mazzy Star

Dream Syndicate
Alternativně rocková skupina, někdy dost zajímavá, někdy zase nudná. Celý Paisley Underground mi připomíná to co se dělo na N. Zélandu v rámci Dunedin Sound


Rainy Day
Šlo o takovou superkapelu členů nejvýznačnějších kapel Paisley underground. Na jediném albu Rainy Day (1994) vzdala kapela hold Velvet Underground, Neilu Youngovi a dalším.
Přidat komentář

Kam dál