I´m the solution to music pollution

Kanseitou (2011)

29. října 2018 v 2:38 | Tomáš Macháček
Čím víc poslouchám Galileo Galilei, tím víc se mi líbí. Možná je to i tím, že já a členové této kapely jsme ve stejném věku a prožívali jsme podobné věci cca ve stejné době. Náctiletá nejistota, činy více než jindy formující budoucnost, i když jsme ne vždy nalézali ta správná slova...To je konec "nultých" a začátek "desátých" let. A není to jen text této skvělé písně


Je to i stejnojmenný film. Kanseitou (v překladu "řídící věž"), film vydaný roku 2011, mi toto období i tyto pocity neuvěřitelně oživil, i když se odehrává na druhé straně světa.

Ale vraťme se kousek zpátky. V roce 2008 se Galileo Galilei ještě jako náctiletí středoškoláci účastní soutěže mladistvých kapel Senkou Riot, kterou díky svým skvělým písním vyhrávají. Jednou z písní je i Kanseitou. Když ji slyšel režisér Takahiro Miki, tak jej inspirovala natolik, že se rozhodl na jejím námětu natočit film.




Příběh se odehrává v nejsevernějším městě Japonska - Wakkanai (domovské město členů Galileo Galilei), na samotném konci zasněženého a poněkud melancholicky působícího ostrova Hokkaidó. Lokalita je tedy naprosto dokonalá.
Patnáctiletý outsider Kakeru (Kento Yamazaki) se poněkud bezcílně protlouká dospíváním. Toto však změní nová studentka a naprosto stejný outsider Mizuho (Ai Hashimoto). Společně zjišťují své podobnosti a dávají dohromady hudební duo. Nicméně Mizuho a její zadlužený otec alkoholik se stěhují po celém Japonsku, aby unikli věřitelům, tak začne být jasné, že toto hudební duo nebude mít dlohého trvání.
Příběh nepřetéká romantikou, ale to není vůbec na škodu. Stále jde o první, poněkud neohrabanou, ale rozhodně upřímnou a nevinnou lásku. Kontrolní věž za městem má představovat pevný orientační bod pro Mizuho, aby se v budoucnu mohla vrátit a najít Kakeruho.
Kakeru dokončuje píseň, na které pracoval s Mizuho (je to píseň Kanseitou) a posílá ji do rádia. Film končí záběrem na Mizuho, jak má kdesi na rušné ulici sluchátka v uších a šťastně se usmívá.

Moje první kytara, radost z hudby, osamělost, velké změny v životě a přitom pouze omezená možnost je kontrolovat, zamilovanost....to jsou pocity definující pro mě léta 2009, 2010, 2011...Ten úžasný pocit (o který jsem se ale nemohl naplno podělit s nikým ve svém bezprostředním okolí), že můžu hrát hudbu klidně od někoho z druhého konce planety, spřízněná duše daleko ode mne....Tenhle film toto vše ve mě oživil a já jsem za to rád.



Trivia:
Uvolněnější, akustická verze, která byla ve filmu použita. Videoklip obsahuje kromě záběrů kapely i dost střihů z filmu

https://www.bilibili.com/video/av2543458/?spm_id_from=333.788.videocard.4



Pro oba hlavní herce představoval tento film důležitý "odpich" v jejich kariérách.

Kento a Ai projíždějí vlnolamem ve Wakkanai
 

Manon Meurt - MMXVIII (2018)

14. října 2018 v 8:36 | Tomáš Macháček
Je to tady, neřádi!
Už jsem se začínal bát, že MM začínají chytat manýry My Bloody Valentine a něco vydají k mým padesátým narozeninám, ale přece jsme se dočkali.

Osm nových songů, spíše post-rockových, než shoegazových, ale jsou to pořád Manon Meurt, takže zklamání rozhodně nehrozí!




https://manonmeurt.bandcamp.com/album/mmxviii

Molly

10. října 2018 v 17:06 | Tomáš Macháček
Tak to vypadá, že v Rakousku si taky rádi hrají s efekty





https://wearemolly.bandcamp.com/releases
 


Bird Bear Hare and Fish

11. srpna 2018 v 21:13 | Tomáš Macháček
S kapelou Galileo Galilei se mi stala podobná věc jako s The Pipettes. Objevím je, stanou se jednou z mých nejoblíbenějších indie kapel a...já záhy zjišťuji, že se nedávno rozpadli...V případě GG se tak stalo snad po neshodách s labelem/managementem. Tudíž po více než roční pauze jsou zpět a to dokonce ve stejném personálním složení jako při rozpadu. Tentokrát si však říkají Bird Bear Hare and Fish a pomáhají léčit můj absťák.
Jediným záporem tedy je, že nebudou hrát starší songy. To mne tedy dost mrzí, ale člověk asi nemůže mít vše. BBHF nám ale už posílají první singl a vše vypadá a zní tak jak má.



K-on!

13. července 2018 v 13:13 | Tomáš Macháček
Asi jste si všimli, že poslední dobou tu láduju jeden song z tohoto anime za druhým. Musím říct, že písně této kreslené kapely kvalitativně převyšují většinu pop "hudby", která se line z rádií a televizních hitparád. Ale k tomu se ještě dostanu. K-on je skvělé anime, které svými songy ovlivnilo i vznik některých kapel jako např. Silent Siren. Děvčata, která namlouvala jednotlivé postavy se dokonce naučily hrát na nástroje (Yoko Hikasa dokonce hraje na baskytaru pro leváky jako její postava, i když je sama pravačka) a vystoupily živě. Z toho kolik diváků na koncert přilákaly si můžete udělat trochu představu o popularitě K-on!




On je tu jistý aspekt ohledně Japonska, které si začínám pořádně spojovat až poslední dobou. A to zejména jistou provázanost jejich kulturní scény. To někdo třeba napíše mangu, či lehký román. Podle toho se natočí anime, do kterého je třeba aspoň trochu hudby (přinejmenším opening a ending). Tak dostávají příležitost i méně známí japonští muzikanti, kteří se leckdy tímto způsobem proslaví po celém Japonsku, ale kolikrát i v zahraničí. A to nezřídka končí natočením filmu podle anime/mangy. Seiyuu (ti, co namlouvají postavy v anime) jsou občas i regulerní herci či muzikanti a všechny tyto sféry se prolínají a navzájem podporují. Kéž by něco takového bylo i u nás!

Zatímco u nás i leckteré skvělé kapely hrají jen na vedlejšák, v Japonsku leckdy proniknou i do národních hitparád. Japonská rocková a popová scéna je tak imho o dost kvalitnější než v Evropě a S. Americe. Samozřejmě i tak se tam najde dost odpadu, a když jde něco do extrému v Japonsku, tak zbytku světa by se z toho protočily panenky. Nicméně již teď se mi hromadí slibné japonské kapely, které si chci pořádně poslechnout.

A! Abych nezapomněl, studenti v Japonsku mají docela volnou ruku ve výběru kroužků a volnočasových aktivit, což se projevuje i na počtu kapel vzniklých ještě na střední škole. Můžu jen snít o tom, jaké by to bylo založit kapelu ještě při škole a mít od ní podporu (alespoň co se prostor týká).


Songy "Interlude" a "Houkago Tea Time" se mi podařily najít jen tady a ne jako samostatné stopy


Znáte mě. Já jsem vždy na stopě perfektnímu popu. A v případě kreslené kapely Houkago Tea Time jsem si připadal jako bych se dotknul nebe.

Anime Songs 25

9. července 2018 v 11:52 | Tomáš Macháček






Anime Songs 24

4. července 2018 v 10:56 | Tomáš Macháček






Anime Songs 23

28. června 2018 v 11:36 | Tomáš Macháček






Anime Songs 22

23. června 2018 v 13:13 | Tomáš Macháček






Anime Songs 21

19. června 2018 v 8:03 | Tomáš Macháček






Kam dál