I´m the solution to music pollution

The Glove Puppets - část čtvrtá

2. října 2010 v 12:20 | Tomáš Macháček
Probudil jsem až tak kolem poledne, zavřenej v naší dodávce a ležel jsem tam jako vyvrženej vorvaň. Vůbec jsem si nedokázal vybavit jak jsem se tam dostal, ale nějaký dobrák mi dal do kapsy klíče, abych se dostal ven.
Vida, byl jsem u novýho Nateova doupěte v Camberwellu. Zazvonil jsem mu u dveří. Zevnitř se ozvalo pár nadávek, otevřely se dveře a v nich stál Nate s mokrým hadrem na čele.
,,Jo, to jseš ty." zamumlal
,,Nazdar, půjdeš se mnou do Greenwich. Jen bych se rád ještě opláchl." oznámil jsem mu
,,Jen si posluž. Na mě je tekoucí voda trochu moc hlasitá."
Studená voda byla super, ale v hlavě mi pořád zněly bubny jak někde v Africe. Snídani jsme radši ani jeden neriskovali. Snědli jsme každý jen asi hrst paralenů a vyzbrojeni tmavými brýlemi jsme vyrazili metrem.
Naštěstí formality netrvaly dlouho. Ani nebudu podrobněji popisovat co se dělo v následujících dnech, protože bych tím strávil asi týden. Takže jen stručně, byl to vážně hukot.
Asi dva týdny po podepsání první smlouvy jsem dostali smlouvu od Elefantu, který nás měl zastupovat mimo Británii. To bylo možná ze začátku maličko zbytečné vzhledem k tomu, že jsme neodehráli jediný koncert mimo Londýn a Brighton, natož někde v cizině. Ale pomůže to k větší dostupnosti prodeje a hlavně Elefant má profesionální metody jak propagovat svoje kapely.
Taky jsme dostali nějakou tu zálohu na nahrání singlů a pomalou, ale jistou produkci alba.
Mohl jsem se teda přestěhovat ze studia a žít opět jako člověk. Zase jsem se dal dohromady s Natem a pronajali jsme si bydlení v Camden Town.
Co se týká práce, tak jsme se pustili do nahrávání prvního singlu "Double Trouble". Název pěkně vyjadřoval o co v písni jde, i když už byl použit několikrát. Singl vyšel prvního června a my, skoro neznámá kapela, jsme se dočkali kladných recenzí od Pitchforku, NME a dalších hudebních publikací. Jo, abych nezapomněl, náš producent byl George Shilling. Pracovali jsme s ním i na produkci našeho prvního alba a poskytoval nám nápady na použití smyčcových nástrojů.
Vydání prvního singlu způsobilo tak trochu menší výbuch, alespoň v mém okolí určitě. Rodiče už konečně uvěřili, že hraním umím a můžu něčeho dosáhnout a byli na mě pořádně pyšní. Kamarádi a známí mi gratulovali k nahrávce a zároveň slíbili podporu. Rose jsem poslal jednu vinylovou kopii s poznámkou: ,,Ať se máš čím chlubit ♫".
Rose mi v odpověď poslala bílou vinylovou desku jejího nového singlu Start/Stop/Synchro s poznámkou na jedné straně: ,,Vítej v klubu ♥♥♥" a poznámkou na druhé straně: ,,Pořád vedu o jeden singl :-P Rose xx".
No jo, na takovýhle drzosti je Rose expert. Ale za ten parádní singl jsem jí odpustil. Možná bude mít jednou cenu novýho baráku.
Taky situace na celý scéně se vůči nám změnila, i když nejspíš ne vydáním singlu. Andrewovo ,,Vítejte do rodiny" bylo doslovnější než jsme si mysleli. Lucky Soul nám projevili výraznou podporu a velmi hezky se o nás zmínili svým fandům. Něco podobného udělali i The School, se kterými jsme to taky začali táhnout. Rose nám samozřejmě projevovala podporu už od začátku a my se samozřejmě všem snažili oplatit jejich snahu. Fanoušků přibývalo a dožadovali se koncertů i mimo Londýn. Hrozně moc jsme chtěli koncertovat venku, proto jsme sepsali celkem vražednou sérii vystoupení. Taky jsme měli před sebou první fesťák - Indietracks. Ách jo, život je fajn.
Udělali jsme i focení a pár interview. Vážně divný pocit. Myslím to jak se vás někdo ptá na věci ve vašem životě a vy víte, že si to přečte hodně lidí.
Byli jsme už trvalou součástí života scény. Před pár měsíci bych si asi ucvrkl blahem (a to i když jsem z Brightonu, pěkně prosím), ale teď už mi přišlo úplně normální vytáhnout na kafe lidi z Understudies.
Květen a červen jsme věnovali hlavně nahrávání. V květnu jsme koncert neměli žádný a v červnu jen 2 s naší skvělou Rose v Pure Groove (což je hudební obchod) a v The Garage. Od července nám začínala šňůra. Čtrvtýho jsme hráli v Lexingtonu s The Indelicates, The Citadels a Let´s Tea Party. Julia Indelicate byla moje stará známá a původní členka Pipetek, takže další kapela na naší straně (tak se to dělá!!!). V neděli jsme si udělali výlet do The Queen Charlotte v Norwich. Osmýho jsme se vrátili do Londýna hrát ve Scale s australskými The Lucksmiths, Danielem Kitsonem a Allo Darlin´. Skvělá atmosféra!
Naše samostatné vystoupení v Luminaire mělo být na delší dobu poslední v Londýně. Následovaly koncerty po jižní Anglii. Barfly - Brighton, Joiners - Southampton, prostory Plymouthské univerzity, Cooler - Bristol. Pak jsme to vrzli do Walesu, Barfly - Cardiff, a potom vzhůru do Midlands, The Flapper - Birmingham.
V Birminghamu jsme měli mít ještě jedno vystoupení, tak jsme se tu zdrželi na pár dalších dní. Přes den jsme poznávali město a v noci bary. Vždycky jsme vyrazili na pár kousků, seznámit se s místníma a pokecat o fotbale. A musím říct, že Lily a Amy se vůbec nenechaly zahanbit a pařily jak o život.
Úterý jednadvacátého jsme hráli v klubu Victoria s Amíkama z Vermontu - The Smittens. Jo a taky s One Happy Island a Petem Greenem.
Pak přesun do Leicesteru odehrát vystoupení s Rose v klubu Firebug. Odtamtud vyrazily naše týmy do Midland Railway Centre v Derbyshire. První festival na kterým jsme měli vystoupit. A že to byl nějaký festoš! Narvaný od shora dolu skvělými kapelami. Camera Obscura, Teenage Fanclub, Lucky Soul, The School, The Smittens, The Understudies, Rose Elinor Dougall a spousta jiných. Samozřejmě i naše maličkost.
Byli jsme tam od začátku do konce a sakra si to užili, i když počasí nebylo vždycky na naší straně. Koneckonců jsme v Británii, ne? Dojel i Roy, který si užíval svoje poslední prázdniny. Rosino vystoupení bylo hned v pátek a měla i štěstí na počasí, zrovna svítilo slunce a my se vrátili do léta. Teda aspoň na chvíli.
Pomalu, ale jistě se blížila neděle, tedy poslední den. My měli vystoupení odpoledne a potom vyrazit dál. Dnešek měl vážně skvělý kapely (a neříkám to jen proto, že NÁHODOU dneska vystupujeme).
,,No, všechno hezký musí jednou skončit." vzdychl Taylor nad polovypitým ležákem. Bylo poledne a já s Tayem a The Smittens popíjel v jednom z festivalových stanů. Sice bylo celkem brzo, ale co.
,,Ale řeknu ti, že tenhle ročník je fakt nabitý."pokračoval Tay ,,Kdyby nějakýmu magorovi ruplo v kouli a odkrouhnul všechny kapely, který tu hrály, tak svět nezávislý hudby utrpí nenahraditelnou ztrátu."
Po téhle jeho poznámce se rozhostilo ticho. Já jen nesoustředěně pokýval hlavou. Tay už začínal mít hladinku, protože mlel děsný hovadiny. V příštím okamžiku se dal do debaty o pivu proti celým Smittens. Taylor je sice Kiwi jako poleno, ale tento drobný fakt mu nezabránil, aby postavil anglické pivo proti tomu americkému, které je "dobrý tak akorát na propláchnutí potrubí". Naštěstí se zdálo, že Smittens se jeho neuváženým chováním dobře baví. Rozhodl jsem se, že se radši ještě trochu projdu po areálu. Většina lidí, které jsem minul neměla vůbec páru kdo jsem, ale podařilo se mi zachytit pár významných pohledů. Vrtalo mi hlavou kam se poděl Nate. Ten všivák vždycky někam zmizí a pak se zase objeví a vykládá vám co všechno zažil. Vysadit ho v Šanghaji, tak do hodiny splyne s místníma.
Zahlídl jsem Petea jak se vykecává s Amy a Lily. I na dálku jsem poznal, že se předvádí a holky ho evidentně prokoukly taky, protože po pár dalších slovech Pete jen pokrčil rameny a rozloučil se.
S trochu zlomyslným úšklebkem jsem zalezl do stanu, abych ho nepotkal. Pete byl jako baskytarista eso, ale už mi lezlo na nervy to jeho předvádění se pokaždé když byla v blízkosti nějaká žena.
Kolem mého stanu však neprošel Pete, ale rozesmáté holky. Zamířily přímo do vedlejšího stanu a vedly přitom moc zajímavý rozhovor.
,,Co TOHLETO mělo, prosím tě, znamenat?" zeptala se Amy zvesela.
,,Co já vím?"potlačovala Lily smích ,,Třeba na tebe chtěl udělat dojem."
,,Tak to má blbý. Mě holkaři neberou."
,,Ne, to asi ne. A co třeba Tom? Ten na tebe dojem nedělá?"
,,Jak jsi na něco takovýho přišla?" ptala se Amy vcelku klidně
,,Jen jsem si všimla jaký na něho děláš oči…"
,,Cože! No to teda nedělám!" popřela rázně Amy až mě to zamrzelo
,,Fajn, tak teda neděláš." pokračovala Lily diplomatičtěji ,,Tak to tě asi nebude zajímat co jsem zjistila o Tomovi od Natea."
,,Co jsi zjistila" reagovala Amy automaticky
,,Když jsme byli v Bristolu tak jsme si s Natem trochu povykládali a tak mezi řečí jsem se vyptávala na Toma. Doslova řekl, že Tom žije jen pro hudbu, tak trochu jako Morrissey."
(,,Ten Nate je ale hroznej pošuk!" pomyslel jsem si)
,,Ten Nate je ale hroznej pošuk!" řekla Amy, zatímco já vedle přemýšlel nad silou telepatie a jestli Nateovi právě teď nepíská v uších.
,,To asi ano, ale důležitý je, že Tom teď s nikým nechodí, tak máš šanci na něm zapracovat."
Amy zůstávala potichu. Lily po chvíli řekla, že si chce ještě koupit něco na památku a tak obě odešly. To jsem teda zvědavý jak se to vyvine. Mě se teda Amy už nějakou dobu líbí tak bych si klidně nechal říct. No uvidíme.
Na scénu jsme nastupovali po The School, odehráli celkem dobře svůj set nezvykle velkému publiku, sbalili se a šli na The Smittens, kteří vystupovali hezky pod střechou, takže když v průběhu jejich vystoupení, asi tak kolem třetí hodiny začalo pršet a ne a ne přestat, začal jsem trochu pochybovat o pokračování. A když pak nastoupili Lucky Soul, tak spousta lidí se někam zdekovala. Ovšem ne tak naše kapela a pár dalších nadšenců vyzbrojených deštníky a pláštěnkami. My vydrželi. S občasnou pomocí větru nebo studených dešťových kapek, které ,,velmi příjemně" zatekly za krk, jsme se vrtěli do rytmu starých i nových písniček. Taky jsem zkoušel podupávat do rytmu, ale vydávalo to mlaskavo-čvachtavé zvuky, tak jsem toho radši nechal. Po vystoupení jsme se šli usušit pod střechu, kde zrovna hráli Pocketbooks.
K večeru jsme se sbalili a odjížděli z areálu. Byla to taková melancholicky zabarvená chvíle. Jen sem tam jsme prohodili pár slov třeba o tom jaký byly klasiky jako Teenage Fanclub nebo Camera Obscura. Obě kapely jsou již legendami působícími již řadu let.
V příštích dnech jsme pokračovali v hraní po Midlands. Five Lamps - Derby, Bodega - Nottingham, The Grapes - Sheffield, The Ruby Lounge - Manchester, Zanzibar - Liverpool, The Cockpit - Leeds. Tím jsme ukončili další část. Teď jsme se vraceli do Londýna, ale na odpočinek čas nebyl. Jedenáctého jsme hráli v Lexingtonu s Lucky Soul, The Pipettes a Allo Darlin´. Bylo to vlastně první vystoupení s Pipettes. Vlastně jsem je po odchodu Becki a Rose pořádně neviděl a znal jsem jen Gwenno, která se ke kapele přidala už v roce 2005.
A přeci, stačilo jen trochu osobního kouzla plus pár hezkých vzpomínek a další spřátelená kapela byla na světě. Což se jen potvrdilo když jsme hráli o tři dny později s Gwenno v Pure Groove.
Po delší době jsme se podíval na Facebook a překvapilo mě kolik nových fanoušků přibylo. Zřídil jsem i Twitter účet a obě sítě zahltil daty nových koncertů. Vyráželi jsme totiž znovu na sever. Vrátili jsme se do Sheffieldu (The Leadmill) a najeli na zpět na svou trasu. Fibbers - York, Nateovo rodné město Newcastlu (The Cluny). Pak rovnou do Skotska. King Tuts - Glasgow. Tady se mi podařilo na chvíli si promluvit s Amy o samotě. Stála na okraji pódia a trochu bázlivě pozorovala (prázdnou) halu.
,,Copak? Nervozita?" usmál jsem se povzbudivě
,,Ne víc než obvykle." oplatila mi Amy úsměv ,,Zrovna jsem si říkala: ,Páni King Tuts. To jsem to dotáhla až sem?´ Teda já jsem z Canterbury, ale moc dobře vím co to znamená hrát v King Tuts. Jasně, i jinde kde jsme hráli, třeba Lexingtonu, Fibbers nebo Cockpit vystupovaly legendy, ale teprve tady jsme si to naplno uvědomila. Je to dost neuvěřitelný, abych tak řekla."
,,Líp bych to asi nepopsal." souhlasil jsme a cítil jsem jak mě prostupuje pocit sounáležitosti a náklonnosti k někomu kdo prožívá to samé co vy.
Chvíli jsme si hezky povídali a když jsme se blížil k ,,Co takhle si spolu někam vyrazit až budem zpátky v Londýně?" tak se k nám s dupáním a funěním přidal Nate.
(,,Ježišmarjá," pomyslel jsem si ,,Je to sice můj nejlepší kámoš, ale jestli to takhle půjde dál, budu ho muset uškrtit.")
Z Nateova ,,To musíte vidět!", které nemohlo počkat ještě dvě minuty, se vyklubal Pete válející se na zemi s naraženou pánví pod uklouznutí po pódiem.
,,Sakra Pete, seš OK?" zeptal se ho Nate napůl vážně, napůl s úšklebkem
,,Já nevím."zafuněl Pete ,,Je možný si zlomit prdel?"
Naštěstí to rozchodil, tak jsme mohli odehrát koncerty v Glasgow a Edinburghu (Wee Red Bar). Další den jsme jeli tu dlouhatánskou cestu ze Skotska do Brightonu. Taky jsme dojeli pěkně utahaní, ale vystoupení s Pipettes v Concorde 2 se povedlo. O tři dny jsme se vrátili do londýnského Lexingtonu s Lucky Soul, Pipetami a Montt Mardie. Pak už jsme měli volno. Líbilo se mi křižovat zemi a byla to skvělá zkušenost, ale už jsme se z toho cítili HODNĚ utahaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama