I´m the solution to music pollution

The Glove Puppets - část druhá

2. října 2010 v 12:19 | Tomáš Macháček
Do Londýna jsem se vrátil s novým odhodláním. V bytě jsem narazil na Roye ládujícího se čokoládovými bonbóny, které si nejspíš dotáhl z domova.
,,Nazdar Royi. Likviduješ vánoční přebytky? Poslyš, je tu už Nate?"
,,Tady ne, ale věci tu má. Já dojel asi před 2 hodinama a už byl pryč."
Napadlo mě, že asi vyrazil do města. Musel jsem na něho počkat, tak jsem se před Royem vytahoval při hraní na kytaře.
Už jsem asi podesátý hrál riff ze Smells like teen spirit pro Royovo obscénní potěšení, když Nate přišel a nesl si nějakou krabici.
,,Zatracená kosa!...A hele, Tom! Tak už jsme zase kompletní parta. Jak sis užil Brighton?"
,,Špica" usmál jsem se a pověděl jim o setkání s Rose. Vždycky mě bavilo vyprávět jim o mých zážitcích z Brightonu a sledovat jejich výrazy (obvykle spodní čelist na zemi).
,,To se vám v Newcastlu nebo Ketteringu asi jen tak nepoštěstí, co?"
Roy jen mávl rukou, ať mu vlezu na záda a Nate to přešel mlčením.
,,Co máš vůbec v tý krabici?" zajímal jsem se
,,No, Santa byl na mě štědrej, tak jsem byl ve městě a koupil si zesilovač a pedály za celkem slušnou cenu."
,,Hmmm, tak to máš dobrý. Mě se ten starej držgrešle nadělil pletený svetr a spoustu, řekněme, postradatelnějších věcí."
,,To asi proto, že jsi se vytahoval na svoje kamarády" pokýval hlavou Roy
,,Ale jsme ochotni odpustit a zapomenout." přidal se Nate ,,Plus, mám pro tebe menší překvápko. Přes prázdniny jsem trochu zapracoval na těch nahrávkách. Přetáhl jsem to na pořádný zařízení, přidal jsem svoje party a automatickýho bubeníka, i když ten je naprd však víš. A kromě nákupů jsem obešel i členy kapely a přehrál jim výsledky našeho snažení. Tay se samozřejmě ksichtil, když slyšel automat, ale všichni slíbili přijít zítra do studia něco vymyslet. Vím, že tam zítra jdeš hákovat, tak jsem to tak domluvil."
,,A co Amy?" vydoloval jsem ze sebe po chvíli němého úžasu.
,,Amy jsem slíbil, že už brzo budeš pro ni mít hotový nějaký texty, tak bych ti byl vděčném, kdybys už něco sepsal. Nebo si mě podá."
Už jsem se trochu vzpamatoval a začal chválit a děkovat. Vždyť on si vyhradil kus prázdnin a složil vlastní party, přehrál je ve studiu (což nebylo dost možná zadarmo), namixoval ty nahrávky a ještě stihl zorganizovat nahrávání. Je to skvělý mít v kapele tak zapálený lidi.
Druhý den jsme se sešli ve studiu a poprvé jsme hráli jako kapela. Všechno samozřejmě nebylo okamžitý úspěch. Nejvíc jsem narazil, když jsem se snažil Peterovi vnutit svoji představu basové linky na jedné z rodících se písní.
,,Snažíš se mě vytunit?" zeptal se mě Pete otráveně
,,Já jen...Cože!?" zarazil jsem se
,,Chce vědět, jestli se ho snažíš nasrat a myslí si kdovíjak není cool s tím svým nablblým přízvukem" vložil se do toho Nate ,,No tak, vy dva. Udělejte kompromis ať se trochu pohnem."
Nechtěl jsem určovat ostatním co mají hrát, ale tady jsem měl holt celkem jasnou představu jak to má vypadat. Nakonec jsem Peteovi jen vysvětlil hlavní body a nechal ho ať to složí. Naštěstí to celkem odpovídalo mým představám.
Texty jsem vytáhl ze svých zápisníků. Byly to kolikrát už hodně staré nápady. Samozřejmě, jak se vyvíjela instrumentální část, tak jsem musel upravovat i text. Hlavní bylo, že se už mohla zapojit i Amy. Všichni jsme tvrdě makali a zkoušeli až jsme vytvořili a nahráli šest songů ve slušné a poslouchatelné kvalitě. Ano, občas to byly nervy a boj, abychom se dohodli na podobě nahrávek, ale taky jsme se často hrozně nasmáli.
Třeba já a Nate jsme rozesmívali Amy tak, že ani nemohla zpívat. Nebo Taylor, jinak skvělý bubeník, ale při jednom nahrávání se ani za živého boha nemohl trefit do svých partů. Asi po dvanáctém pokusu začal Nate hystericky vyřvávat ,,Ježiši Kriste! Von to udělal zas! Zase to posral!" zatímco my ostatní, včetně mě a Taylora, jsme se tomu už jenom vyčerpaně smáli.
Dalším krokem byla propagace naší práce. Museli jsme dostat naše písničky mezi publikum do éteru, prostě vyvolat zájem. To znamenalo koncerty, což neměl být problém, plus vydání singlů, EP a jednou i alba, což mohl být problém. K velkému labelu jsme nikdy nechtěli. Byla v tom ta přirozená nedůvěra nezávislých hudebníků k profesionálním zlatokopům z hudebního průmyslu. Měli jsme jen jakýsi neurčitý plán uchytit se u některého nezávislého labelu. Teď to ale šlo stranou. Potřebovali jsme koncerty. První vystoupení byla zadara a pro známé. Hráli jsme např. na narozeninové oslavě Tayovy ženy, nějaké párty kamarádů atd.
První placený kšeft nám sjednala Lily, která měla díky své předchozí kapele nějaký ty kontakty. Měli jsme vystoupení v The Boogaloo. Šlo jen o akustický set, tedy já a Nate s akustikami a Amy. Je to jen menší bar, tak jsme to tam nechtěli zbourat :-D
Jeli jsme tam samozřejmě dost nervózní, teda hlavně já a Amy. Nate byl klidnej jako želva, protože to byl už starej mazák. Jen nás ujišťoval, že všechno bude OK.
Taky měl ten mizera pravdu. Klub byl příjemně zařízený a obecenstvo nás přijalo docela vlídně. Z počáteční trémy jsme se přesunuli k příjemnému strávení pozdního odpoledne. Dali jsme do toho všechno a myslím, že jsme si všechny získali na naši stranu.
,,Tak tyhle si dám zasklít" zamávala Amy pětilibrovkami.
I pro mě to byly první hudbou vydělané peníze, pokud nepočítám těch pár penny, které mi pár lidí hodilo když jsem hrával na brightonských ulicích.
Se zbytkem kapely jsme se společně dohodli, že polovinu našich hudebních výdělku uložíme a budem z toho platit cestovní náklady atd. Zatím jsme ze svých soukromých úspor koupili starší dodávku.
Jako kompletní kapela jsme hráli první koncert v Chapel Union v části Islington. Pak to byly koncerty v Canterbury Arms, Brixton Windmill a The Cross Kings.
Hráli jsme sice hlavní akt, ale lidi se chodili bavit a ne, že by nás znali a byli našimi fandy. I když jsme se samozřejmě snažili, aby se našimi fanoušky stali do konce vystoupení.

Přišel březen a s ním i jedna hodně špatná zpráva. Royův prastrýc umřel. Chudáka Roye to dost sebralo. Snažili jsme se ho povzbudit, ale co má člověk říct když se stane něco takového? Roy tedy odjel na pár dnů za rodinou. Když se vrátil, tak byl pořád hodně zamlklý.
,,No ták, Royi. Přece z toho nebudeš smutnej po zbytek života." poplácal ho Nate po zádech
,,Ale já už nejsem smutnej…aspoň ne tolik. Jen mi něco hrozně vrtá hlavou"
,,Tak se nám svěř." vybídl jsem ho
,,Strejda mi odkázal farmu. Jezdil jsem k němu na prázdniny, bývalo to fajn. Ale k věci. Ta farma je určená pro chov zvířat a strejda přitom moc dobře věděl, že jsem vegetarián. Tak proč ji odkazoval zrovna mě?"
,,Tak to fakt nevím." pokrčil jsem rameny ,,Heleď nemusíš tam přece porážet zvířata. Prostě je prodej a farmu si nech. Můžeš tam třeba pěstovat konopí nebo ti z toho uděláme druhý Glastonbury."
Roy se konečně po delší době zasmál.
,,Tak to abych si změnil jméno na Michael Eavis, co říkáte? No, nevím. Asi prodám celou farmu. Už to tam prostě není co to bývalo."
V každým případě se Roy už dal dohromady.
V neděli 15. března jsme hráli ve Wilmington Arms se Speedmarket Avenue, The School a The Gresham Flyers. Byl to první koncert s jinými kapelami. Dobré na tom bylo, že jsme mohli oslovit jejich fanoušky.
To je všechno hezký, ale pořád jsme neměli kde zkoušet a nahrávat.. Bez toho se naše kapela jednoduše nemohla rozvíjet. Bylo nad slunce jasné, že náš rozpočet by byl krajně napjatý, i kdyby se nám podařilo dostat k nějakému nezávislému labelu jako je např. Fortuna Pop! Upsat se k nějakému velkému labelu nepřipadalo v úvahu. Sice by to vyřešilo naše finanční potíže, ale zároveň bychom přišli o tvůrčí svobodu. V žádným případě.
Pro tuhle chvíli jsem to ale vypustil z hlavy. Chtěl jsem si splnit jeden ze svých snů a vrátit se do Brightonu s kapelou v plné polní a hrát v místních klubech. Taky mi šlo o to získat mimolondýnské fanoušky a Brighton byl pro začátek úplně ideální. Tak jsme v pátek vyrazili naší dodávkou z Londýna. Naštěstí pro mě nebyl žádný problém zajistit místa konání a dostatečný počet návštěvníků. Prostě jsem obvolal každého koho jsem znal a kdo ještě bydlel v Brightonu, aby přišel a vzal s sebou co nejvíc známých. Každý večer jsme hráli na jiném místě. The Hope, Audio a Komedia. Pokaždý jsme měli plno a zdaleka nejen mými známými. V našem repertoáru už bylo 12 vlastních písniček a sem tam jsme si vypomohli nějakým tím coverem.
Moje rodina se vlastně teprve tehdy (ale s velkým efektem) ode mě dověděla, že mám kapelu.
Já a Nate jsme byli ubytováni u nás doma, zbytek kapely u mých dobrých kamarádů. Přes den jsem je všechny vodil po městě a představoval je místní hudební galérce.
,,Takže Nate nekecal, když tvrdil, že se znáš s Pipettes a celou tou brightonskou bandou?" zeptala se mě Lily
,,Správně. Nate výjimečně nekecal." uchechtl jsem se
V neděli večer jsme tedy zahráli poslední vystoupení a urychleně se vraceli do Londýna, protože přece jen nás všechny zítra čekala škola nebo práce. Tedy všechny kromě Natea, samozřejmě. Na cestě zpátky jsem přemýšlel o tom brightonským úspěchu. Možná jsem to už říkal, ale jestliže je Británie hudební pupek světa, tak Brighton je jeho pupík. Londýn má možná kluby na každém rohu a přitahuje hudbu všech možných žánrů a hudebníky z celého světa, ale nepoměrně menší Brighton zvládá to samé a navíc zásobuje zbytek Británie svou skvělou hudbou a svými výjimečnými hudebníky. Já jsem koneckonců živoucí důkaz.

S návratem do Londýna se vrátila ta stará záležitost kolem pořádného místa na zkoušení. S Natem jsme to propočítávali hluboko do noci.
,,To je tak na hypotéku, kamaráde." řekl jsem unaveně
,,Jo, jenže čím bychom ručili? Většina kapely má holý zadek a už vidím Taylora jak si bere hypotéku na svůj dům, když nikdo z nás neví, jestli to budem vůbec schopni splatit."
,,Co tu ještě blbnete, vy volové?" dolezl Roy ospalej
,,Probíráme kapelu. Co jinýho?" zívl jsem
Roy přišel blíž, podíval se co jsem napsal na papír a povídá: ,,Hele, když mi slíbíte, že mě konečně necháte pořádně se vyspat, tak vám to studio zaplatím."
,,Promiň, asi jsem měl vodu v uších, uděláš co?" zeptal se Nate ohromeně
,,Prodám farmu a koupím studio." řekl Roy a když jsme se pořád nechytali, tak dodal ,,Farma se změní na penízky, penízky se pak změní na studio."
,,Neblbni, nemůžeš nám koupit studio! Vždyť ti ani nemůžeš říct, jestli ti ho někdy splatíme."
,,Taky ho nebudu kupovat vám. Koupím ho sám sobě a vy ho můžete využívat." zaksichtil se Roy samolibě.
,,Nooo, ty seš chytrej." odfrknul jsem si a podívám se na Natea, co ten si o tom myslí. Nate jen pokrčí ramena a povídá: ,,Kývnem na to dřív, než si to rozmyslí."
S touto dohodou se změnilo víc věcí. I s Royovou pomocí byl náš rozpočet hodně opatrný. Museli jsme mít nějaký peníze bokem pro všechny případy. Pustil jsem práci, abych se mohl věnovat nahrávání. Abych ušetřil, přestěhoval jsem se přímo do studia. Pro hudbu jsem byl ochotný přestěhovat se na místo bez oken a tekoucí vody. Tak moc jsem oddaný svému umění. U zbytku kapely jsem si získal respekt. Nebo si možná mysleli, že mi začíná hrabat. Kdo ví? V každým to nebyl žádný med bydlet tam. Sprchovat jsem se chodil na plavečák. Na jídlo jsem chodil ke klukům, teda dokud se nepřestěhovali. Roy začal chodit s Lily a přestěhoval se blíž k ní. Hlavou mi proběhla myšlenka, jestli nás ten mizera Roy zafinancoval z kamarádství nebo aby udělal dojem na Lily. Prostě Roy se přestěhoval a Nate jakbysmet, i když u něho jsem si nebyl nikdy jistý kde zrovna je.
A tak, protože jsem pracoval většinou až pozdě do noci a neměl pořádnou stravu, se ze mě stal bledý, pohublý, zarostlý a ujetý hudebník. Prostě typický indie kluk.
Jednou jsem si takhle šel vyprat svoje špinavý prádlo do veřejné prádelny. Zrovna jsem házel mince do automatu, když se za mými zády ozvalo: ,,Tome! Tebe jsem tu teda nečekala."
Byla to Amy a já byl rád, že už jsou moje spoďáry a fusekle naházený v pračce.
,,Čau Amy. No, já teď bydlím ve studiu, tak to mám sem nejblíž. Nate ti o tom neříkal?"
,,Zmiňoval se, ale už jsem si zvykla, že Nate trochu přehání."
,,Je to holt profesionální kytarista a ti žijí ve vlastním světě." ušlíbl jsem se
,,A co ty? Taky jsi přece kytarista…"
,,Já zase žiju ve studiu, jestli víš co tím myslím…"
Amy mi nabídla, abych k ní zašel na čaj.
Po cestě jsem měl svůj "domov" kde jsem si hodil prádlo.
Amyin byt byl malý, ale prosvětlený a příjemně zařízený. Moc hezky jsme si popovídali, doslova o všem možným.
Amy udělala palačinky, které mi i přes mé protesty vnutila s tím, že vypadám jako bych byl měsíc o suchém chlebu a vodě. To mě definitivně přesvědčilo, že dřív než ze mě bude kostlivec musíme sehnat nějakou smlouvu. Vždycky jsem obdivoval DIY kulturu, ale nevěřil jsem, že bychom dali nahrávky v alespoň uspokojivé kvalitě. Tak jsem se pustil do lovu smlouvy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama