I´m the solution to music pollution

The Glove Puppets - část pátá

2. října 2010 v 12:20 | Tomáš Macháček
Amy odjížděla na pár dní do Canterbury, takže pro mne nemělo smysl zůstávat v Londýně. Jel jsem tedy do Brightonu a vzal s sebou i Natea ať si taky užije jižního počasí. Se začátkem září jsme se vrátili. Čekalo nás totiž první vystoupení mimo Británii. Málem jsme si vzrušením cvrkl do spoďárů.
Účast na festivalu Lemon Pop ve španělském městě Murcia nám dohodil label. Tady měli ještě pořádný léto s pálivým sluncem a citrusovými plody na každém rohu. Se svou chronicky neopálenou pletí jsme proto vypadali velmi nezdravě a velmi britsky.
Festival byl úžasný, i ve své odlišnosti k Indietracks. Španělské publikum bylo hodně spontánní a ne tak konzervativní jako to britské. Asi budem muset vystupovat v zahraničí častěji.
Po návratu byla situace následující. Amy byla v Londýně. Já byl v Londýně. Nate byl na druhým konci Anglie...Že by mi štěstí zase jednou přálo?
Nechtěl jsem to už dál protahovat, protože by si Amy mohla nakrásně najít někoho jiného. Ale taky jsem byl pořádně nervózní. Vzal jsme ji teda tam, kde nehrozilo, že bych byl až moc nervózní - poslechnout si nějakou tu live music. Prošli jsme spoustu klubů, skoro celkou dobu jsme si vykládali a hodně se nasmáli. Probrali jsme všechno možný, takže Amy mi důvěrovala. Doufám, že ne jen jako dobrýmu kamarádovi. Rozhodl jsme se radši jednat, i když jsme si nebyl vůbec jistý výsledkem.
,,Amy? Ehm...Víš, v poslední jsme toho hodně zažili a hodně věcí viděli a já...no...kvůli tomu všemu mi trvalo než jsem si uvědomil, že...(,,Bože, já to snad neřeknu!")...že tě mám rád."
Vteřinku jsem tam zůstal stát a přemýšlel jak tohle může dopadnout. Amy se začervenala a povídá: ,,Už se mi líbíš nějakou tu dobu, ale nikdy jsem si nebyla dostatečně jistá, jestli to cítíš stejně."
,,Cítil jsem to stejně." vydechl jsem úlevou ještě celý rozklepaný ,,To, že se mi líbíš i to, že jsem si netroufal zjistit jak jsi na tom ty."
Amy se na mě pověsila a políbila mě.

Chodit s Amy bylo neskutečný. Krásná dívka, která se vyzná v hudbě, má podobný vkus a ráda dělá vtipy na Nateův účet. Nádhera.
Roy i Lily z nás měli moc radost. Docela se mnou ale zacloumal Nateův pohled na věc. Když se vrátil, tak jsem mu samozřejmě pověděl novinky, ale Nate se na mě jen rozvážně podíval (u něho velmi nezvyklý počin) a povídá: ,,Podívej, jseš můj kamarád a já ti samozřejmě přeju, abys byl šťastný a Amy taky. Přemýšlel jsi ale trochu nad budoucností?"
,,Co tím myslíš?" zeptal jsem se a nevěděl jestli mám být víc v šoku, že můj vztah s Amy ho donutil k zamyšlení nebo, že se takový notorický bohém jako Nate vůbec strachuje o budoucnost.
,,Tak se podívej. Dejme tomu, že jak už to tak bývá se po nějaké době rozejdete...Nemusíš se na mě mračit. Stát se to může!...No, prostě se rozejdete a co pak? Co když nebudete schopni být spolu dál v kapele?"
Nate mě úplně ochromil. Nejvíc tím, že to co říkal dávalo smysl.
,,Asi jsem tě trochu zaskočil, ale nic si z toho nedělej. Jen chci vědět, že myslíš na zadní kolečka. Kdyby k tomu někdy došlo, tak udělejte všechno proto aby kapela neutrpěla..."

Po neděli jsme se já a Amy vrátili do školy, i když jsem byl v pokušení se na to vykašlat. Royovi prázdniny skončily a měl nastoupit do práce. Jako právník se nám mohl hodit, tak jsme mu domluvili práci u labelu. Bude z něho náš zástupce. Už předtím nám pomáhal v jednání s Elefantem.
V pátek 18.9. jsme jeli na vystoupení do Leicesteru. Opět náš oblíbený klub Firebug s našimi oblíbenými Understudies, Theoretical Girl a Petem Greenem. Nevím, možná se mi to jen zdálo, ale na jevišti jsem mezi mnou a Amy cítil jiskření, které dávalo kapele říz.
V úterý na nás zase čekal londýnský The Troubadour, kde jsme hráli s Colinem MacLeodem, který vystupuje se svými folkovými písničkami jako The Boy Who Trapped The Sun.
Den nato jsme vystoupili s Gwenno v The Good Ship a potom byl zas na chvíli klid. Už nám ale psali i fanoušci mimo Británii a prosili nás o koncerty. Rozhodli jsme se zaměřit se na cizinu až po vydání alba.
O víkendu jsem si s Amy vyjel do Kinghamu v Cotswoldu, prostě trochu do přírody. Měli tam stáje tak jsme zkoušeli naše jezdecké schopnosti. S profesionálním dohledem a pomocí samozřejmě. Ale Amy stejně jezdila jako čert a škádlila mě, protože mě to zas tak moc nešlo. Ale jo, byla sranda a strávili jsme tam báječný víkend.
Po zbytek září a celý říjen se nic moc nedělo. Vystoupení jsme měli jen patnáctýho října s Gwenno v Old Queen´s Head a dvácátýho druhýho v 100 Club, opět s Gwenno, ale taky i Understudies a The Duke Of Dark.
Taky jsme pokračovali v nahrávání a místo singlu jsme se rozhodli vydat celý EP. "Meet The Glove Puppets" se dostalo ven 1. listopadu. Obsahovalo pět písní, z nichž dvě měly být na budoucím albu.
Label nám sehnal skvělý vystoupení. Sedmýho jsme vystoupili v O2 Academy 3 v Birminghamu a o den později v Leedsu, v klubu Brudenell. Obě vystoupení s mladou a velmi nadanou Australankou Lisou Mitchell, jejíž prvotřídní folkpopové písničky z alba Wonder vám budou ještě hezky dlouho znít v hlavě. Řeknu to asi takhle. Kdybych neměl Amy, tak asi budu vážně přemýšlet o přestěhování se do Austrálie ♥♥♥

Zbytek listopadu s hnusným počasím jsme si vylepšili jen dvěma vystoupeními. S Indelicates v The Monarch a v Manchesteru s The School.
Třetího prosince jsme hráli s Rose v Hoxton Bar And Grill.
,,Rose, budeš tady v Londýně na Silvestra?" zeptal jsem se v zákulisí
,,Tak o tom nemám ještě ani páru." zasmála se ,,Teď jedu nahoru do Yorku a ...jo, asi tu budu, ale nechci nic slibovat. Proč se ptáš?"
,,No, máme silvestrovský vystoupení v Hope and Anchor, tak jsem si říkal, jestli by ses nepřišla podívat."
,,Pokud tu budu, tak klidně." souhlasila Rose a vzápětí na mě udeřila ,,Tak jsem slyšela, že ty a Amy jste se dali dohromady. Je to pravda?"
,,Jo, je to pravda." potvrdil jsme překvapeně ,,Jak ses to dověděla?"
,,Ta tvoje Amy je teď velká kamarádka s Ali...Ty to nevíš? Chodíte spolu a ani nevíš s kým se kamarádí..." uculovala se Rosay.
,,Přiznávám, že jednu věc jsem opravdu nevěděl. A to, že ty a Ali jste takový drbny. Moc mě nezlob, Rosie. Pokud jsi o mně měla zájem tak jsi měla času dost."
Jo,jo. Na Rose nejlíp platí vracet jí ty drzý poznámky. Co taky čekat od největší brightonské uličnice.
Během prosince jsme se ještě dostali do rádia. Přesněji řečeno, šlo o Absolute Radio, kde jsme šli já, Amy a Nate. Popovídali jsme si se známým Geoffem Lloydem a zahráli dvě písničky v akustické verzi. Skvělá reklama.
Přišly první Vánoce, na které jsem zůstal v Londýně. Amy jsem jako dárek dal naušnice, o kterých se nedávno nenápadně zmínila, že se jí moc líbí. Já dostal od ní pár pedálových efektů, o kterých jsme se nedávno nenápadně zmínil, že se mi líbí. To víte, kytarista...
Silvestrovská noc patřila nám. Celý klub byl totálně přeplněný a s fanoušky jsme si koukali přímo do očí. Podařilo se nám sehnat žesťovou část kapely Napoleon a pořádně to rozbalit. Přesně o půlnoci jsme zahráli naši vlastní (a zcela nestranně nejlepší) verzi Auld Lang Syne. Hráli jsme až dlouho do rána. Ani nevím, jestli se tam Rose ukázala a pak už jsem se jí zapomněl zeptat.
První vystoupení čistě v tomto roce jsme odehráli na domácí půdě v Oliver´s Music Bar v Greenwich.
Jednoho dne jsem se vzbudil a venku byla úplná sněhová kalamita. Z celé Anglie se vysílaly záběry krásně zasněžené a zmrzlé krajiny. V Londýně, díky soli a autům byla v ulicích převážně hnusná, rozježděná, hnědo-černá břečka. Ovšem parky vypadaly nádherně, tak jsme vylezli ven a zkoulovali se do bezvědomí. V Peteově případě skoro doslovně. Poslední dobou má hroznou smůlu na pády, protože se vymázl na náledí. Naštěstí byl v pořádku a kdybych ho nelitoval, tak bych se musel smát té piruetě, kterou ve vzduchu provedl. No nic.
Mixování alba vrcholilo a chystalo se už lisování a brzké vydání.
Naše debutové album "Sweet Secrets" vyšlo 3. února, přesně na Amyiny narozeniny. Koncert k vydání alba jsme měli v klubu The Flowerpot. Rose nám dělala předskokanku.
,,Tak vida. Je to asi rok, co jsme o tom vtipkovali a teď už je to pravda. Slavná Rose Elinor Dougall uvádí moji kapelu. A taky album vydáváme dřív. To jsou věci..."
,,Víš ty co? Já ti to přeju, fouňo."
,,No tak vy dva." zavolala Amy ,,Dneska se slaví, tak už pojďte."
Po odehrání setu a podepsání fůry cédéček jsme naše kapela a Rosina banda vyrazili na tah, oslavit vydání alba a zároveň i Amyiny narozky. Rose mi moje rýpavé poznámky vrátila i s úroky. Vyprávěla příběhy z mého brightonského mládí, u kterých se všichni váleli smíchy (nejvíc Amy) zato já se červenal až za ušima. Rose informovala celou společnost o mých dávných snahách udělat dojem na členky The Pipettes. Třeba jak jsem jim poslal květiny s pár vlastnoručními verši.
,,Ty jsi vážně roztomiloučký!" hihňala se Amy a objímala mě.

,,Teda nemůžu říct, že bych si to nezasloužil," uznal jsem venku, když se naše dvě kapely loučily a já stál s Rose kousek opodál ,,ale některý věci se mě skoro dotkly."
Rose nasadila nevinný výraz a dívala se na mě omluvně těma svýma andělsky modrýma očima.
,,Tak promiň. Asi jsem to trochu přepískla. Bylo to míněný jako sranda, ale nechci aby sis myslel, že jsme tě považovali za nějakýho trapnýho otravu. Já i holky jsmě tě měly rády a byl jsi možná ten nejhodnější a nejmilejší fanda jakýho jsme kdy měly."
,,Díky." usmál jsem se ,,Ty starý časy mi občas chybí. Ne, že bych se měl teďka špatně. Jen mi ten život připadal tak nějak víc pohodovější. Mojí hlavní starostí bylo udělat na vás dojem. Víš, vždycky pro mě budete něco zvláštního."
,,Vždyť ty taky, aspoň pro mě určitě." objala mě Rose a já cítil, že se splnilo něco z let mého dospívání.

,,Mám začít žárlit?" zeptala se Amy s úšklebkem, později když jsme byli sami
,,Co myslíš?" reagoval jsem nesoustředěně
,,No to Rosino objetí...Jak si to mám vysvětlit?"
,,Jen vzpomínka na starý časy." pousmál jsem se
,,Byls do ní zamilovaný?" zeptala se mě Amy narovinu
,,Hmm...asi ano, ale jinak než do tebe. Byl jsem zamilovaný do Pipetek a nejen do nich. Není to tak dávno, co jsme se rozplýval nad tvou kamarádkou Ali. Všechno to bylo platonický. Nikdy jsem ani neuvažoval nad tím, že bych s některou z nich mohl chodit. Byly to prostě moje hrdinky nebo jak to nazvat."
,,Jo, to chápu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama