I´m the solution to music pollution

The Glove Puppets - část sedmá

2. října 2010 v 12:20 | Tomáš Macháček
Posledního května jsme zajeli do Manchesteru na Dot to Dot festival. Po odehrání setu jsem zapadl mezi diváky a poflakoval se po areálu.
,,Nazdar Tome." ozvalo se mi za zády
Automaticky jsem se otočil a...Ta blondýna s brýlemi mi byla nějaká povědomá.
,,Becki?"
,,No jasně, že jsem to já!" vypískla a objala mě
Jasně, že to byla Becki. A jestliže je Rose největší uličnice Brightonu, tak Rebecca je to největší třeštidlo.
,,Kde se tu bereš? Tebe bych tu vůbec nečekal!"
,,No, teď tu trávím víc času než v Brightonu a asi se sem přestěhuju, ale to je na dýl. Pojď si někam sednout."
Šli jsme k jednomu z prodejních stánků koupit si pintu předraženýho ležáku.
,,No tak povídej! Přeháněj!" vybídla mě
Pověděl jsem jí o svý kapele všechno co mě jen napadlo, i když jsem měl občas pocit, že ví víc než já.
,,Bylo to celkem překvápko, když jsem o tobě slyšela. Nečekala jsem, že se do hudby pustíš tak po hlavě."
,,Jak ses dověděla o mý kapele?" zajímal jsem se
,,Od Rose, samozřejmě. Čas od času se potkáme nebo si napíšem" pousmála se ,,Tak mi jednou řekla, že jsi náš odchod z kapely špatně nesl."
,,No jo. Měl jsem nasazený růžový brýle. Myslel jsem si, že tu budete navždycky." mávl jsem rukou rádoby s nezájmem ,,Konečně mi pověz co jsi dělala TY?"
Vykládala mi o tom jako chvíli nic hudebního nevytvořila, ale moc dlouho to nevydržela a musela se do něčeho pustit. Tak vznikly dema Into Cinders. Pak mi vyprávěla o výletu do Atlanty, kde s Randym Michaelem nahrála čtyři písničky pod názvem Electric Blue.
,,Jo, to vím" usmál jsem se blaženě ,,Ty jsou prvotřídní."
,,To mám radost" obdařila mě Becki zářivým úsměvem ,,Ale tím naše spolupráce skončila."
,,Ty teda víš jak mě potěšit." ušklíbl jsme se ironicky
,,Teď mám regulérní kapelu. Projectionists." zmínila se jakoby nic
,,Cože! To vůbec nevím!" zakuckal jsem se a pak dodal omluvně ,,Nějak nestíhám."
,,Všimla jsem si, že máš poslední dobou napilno. To nic, prostě až bude čas, tak si nás poslechni. Zatím musím říct, že tvoje kapela se mi moc líbí. A jsem pyšná na to, že tě znám."
,,Taky jsem pyšný na to, že se znám." uchechtl jsem se
Probírali jsme pak ještě nějakou chvíli špinavý prádlo hudební scény a starý záležitosti.
,,Poslyš, už musím jít." vzpomněl jsem si na svoji čekající kapelu ,,Nebudeš mít teď nějaký vystoupení?"
,,Jestli se něco naskytne, tak ti dám určitě vědět." mrkla na mě Becki
Moc fajn den. Asi budu muset častěji chodit na festivaly.
Šestýho června jsme jeli do Cardiff Buffalo Bar hrát s The School. Před pár dny vydli své debutové album Loveless Unbeliever.
Po tomhle vystoupení jsem s Amy odjel na prázdniny do jižní Francie. Užíval jsem si slunce a jen s úsměvem vzpomínal na dny, kdy jsem bydlel v temném studiu.
Vrátili jsme se zrovna na Live At The Marquee festival v irském Corku. Letos tam vystupval i legendární Paul Weller.
Den poté jsem jeli na Glastonbury festival, ale bohužel ne zde vystupovat. Tentokrát jsme byli jen diváci. Tento ročník byl vyjímečný už tím, že bylo horkko a poprvé za 8 let nepršelo. Ale samozřejmě tu byla obvyklá galérka všech možných lidí s různým nadáním. Glasto je vždy něčím výjimečné, i když někteří lidé tvrdí, že během let se festival stal příliš komerčním. Nicméně sedmadvacátého zde vystupovali Lucky Soul. Svůj Glasto-debut měli na Leftfield Stage. Upřímně řečeno jsem jim záviděl. Jednou tu snad budeme hrát i my.
Začátkem července jsme vystupovali na The Hop Farm fesťáku v Kentu. Sám jsem si nejvíc užil vystoupení nadané Laury Marling a legendárního Boba Dylana.
Červenec byl ve znamení festivalů. Desátého jsme s Lucky Soul hráli na Lounge On The Farm. Den po nás tu měla vystupovat Rose, ale s LS jsme už mířili na Basingstoke. Tady jsme narazili na pár fanynek, který Nate označil jako Indie Cindy, protože ,,si myslí, že jsou středem scény, ale přitom si pamatují tak dvě poslední kapely o kterých se psalo v NME. Tvrdí, že jsou obrovský fanynky The Pipettes a nosí snad i ponožky s polka dot vzorem s neuvěřitelnou představou, že jsou děsně originální. Ovšem jejich znalost málokdy přesahuje písničku Pull Shapes." Tolik poučení od Natea.
Další den jsme zas byli na největším skotském festivalu T in the Park. Slušná náplast za Glastonbury.
Tři festivaly během tří dnů. To bylo sice dost vyčerpávající, ale moc jsme neodpočívali, protože jsme nechtěli propásnout jedinečné šance. O pár dnů později jsme tedy odjeli do Německa. Lisa Mitchell tu měla pár vystoupení, tak jsme se jí chytili. Šestnáctýho jsme hráli v Hamburku, v klubu Molotow. Další den v berlínském Magnet a den nato v Atomic Café v Mnichově. Lisa byla jednoduše kouzelná a já si uvědomil, že díky hudbě potkávám všechny tyhle skvělý a nadaný lidi.
Dvacátýho jsme se vrátili do Berlína. Tentokrát s Lucky Soul a koncert byl v Bang Bang Club. Německo jsme dokončili koncertem v kolínském Luxoru. Pak ještě jedno vystoupení v La Laiterie ve francouzském Štrasburku a vzhůru domů. Trochu mě mrzelo, že jsem zmeškal vystoupení Nicka Evanse, ale plně mi to nahradila zpráva, že Projectionists budou mít svoji premiéru. V neděli jsem tedy vyrazil do Manchesteru, do dobře známé Ruby Lounge. Tento večer měla zahrát i skvělá Natalie Findlay a I Blame Coco, což není můj šálek čaje. Ovšem jako hlavní hvězdu považuju Rebeccu Stephens a její Projectionists, kteří odehráli vážně vynikající set. Becki mi po skončení představovala kapelu.
,,Tak co? Jaký to bylo stát zase na pódiu?" zeptal jsem se jí
,,Byla jsme nervózní." zasmála se ,,Už jsem si úplně odvykla. Ale naštěstí tu je parádní publikum."
,,To teda jo." souhlasil jsem
,,A co vůbec říkáš na můj výstup TY?"
,,Á Becki. Vidět tě a slyšet tě zpátky v akci, to je balzám na moje srdce."
,,Ty lichotníku!" vyprskla smíchy

Třetího srpna jsem se šel podívat s členy Lucky Soul na vystoupení Jense Lekmana v Union Chapel. Vážně zajímavý večer.
Naše kapela se vydala do Švédska. S The Smittens jsme odehráli koncerty v Jönköpingu, Stockholmu a na festivalu Cosy Den. Poslední švédský koncert byl Göteborgu.
Jinak srpen už nebyl tak hektický jako červenec. Až v půli měsíce jsme účinkovali na Summer Sundae festivalu v Leicesteru. Ke konci měsíce jsme hráli v The Flowerpot s The Like a v malém městě Ayr, ve West Of The Moon s Pearl And The Puppets.
K poslednímu dni měsíce vyšlo Rosino album "Without Why". Po dlouhém čekání jsme se dočkali.
,,Tak je to konečně tady." řekl jsem nadšeně a zadíval se na Rose. Bylo prvního září. My seděli v jedné klidné venkovní kavárně v Londýně a užívali si krásného počasí.
,,Konečně. To je určitě správný slovo. Trvalo to, ale jsem hrozně pyšná, že je to konečně venku."
,,Taky jsem na tebe pyšný. Odvedla jsi skvělou práci."
,,No, pomohla mi celá spousta lidí. Kapela, přátelé..."
,,Vždyť já vím." zarazil jsem ji pobaveně ,,Už víš co dál?"
,,Hmm....Asi to budu brát tak jak to přijde. Vystoupení a zase další vystoupení. Jednou možná i další nahrávka."
,,Jo, to zní docela rozumně."
,,A co ty plánuješ?" oplatila mi otázku
,,Asi to samý co ty...plus možná ještě pár věcí navíc. Třeba věci týkající se mě a Amy." řekl jsem a usrkl si kávy.
,,Už asi půjdu." ozvala se Rose po chvíli
,,Však se zase někdy uvidíme." usmál jsem se
,,Tak to si teda piš! Bez tebe by mi bylo smutno." řekla Rose vesele a nechala mě tam sedět a přemýšlet samotnýho.
Hlavou se mi honily koncerty, které nás čekají. Lemon Pop a Southpop s Lucky Soul a The School ve Španělsku. Oxford a Cambridge s The Like. Aldershot s Rose. A spousty jiných, o kterých zatím nemám ani tucha. Taky jsem hrozně zvědavý na Becki, jak si povede.
Zamiloval jsem se do hudby a stal se součástí scény. Když tak nad tím přemýšlím mám ohromný štěstí. Mám úžasnou přítelkyni a skvělý kamarády. A když přijdou nějaké problémy, tak...Jak to říkala Rose?...Budu to brát jak to přijde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama