I´m the solution to music pollution

The Glove Puppets - část třetí

2. října 2010 v 12:19 | Tomáš Macháček
Zavolal jsem tedy jediné osobě, která mi podle mě mohla pomoct - Rose - a domluvil si s ní schůzku. Prošli jsem kus Hyde Parku, dali si kafe a já jí vyprávěl jak jsme s kapelou postoupili. Taky jsem jí půjčil empétrojku s několika nahrávkami a nedočkavě čekal až si ji poslechne.
,,Páni! To je dost dobrý!"
,,Takový byl záměr." usmál jsem se s úlevou.
Pustil jsem se do líčení našich starostí a problémů dokud byla v nadšené náladě.
,,Hmmm. Víš klidně bych ti nabídla zastoupení v mým labelu, ale jednoduše nemáme dost peněz, abychom zafinancoval celou produkci alba. Časy jsou zlý, však víš."
,,Rosie, zlatíčko, já s tím tak trochu počítal a proto jsem tě chtěl spíš požádat jestli bys nás nepředstavila Lucky Soul. Rád bych k jejich labelu nebo možná k Elefantu. Ale samozřejmě to bylo od tebe moc hezký."
,,Vida ho, vyčůránka." rozesmála se Rose ,,No, seznámit bych vás asi mohla. Pokud vím tak dvacátýho prvního mají vystoupit v Barfly. Chtěla jsem se tam jít podívat. Hraje tam i Nick Evans a Theoretical Girl. A že jsi to ty, tak ještě nabízím hrát se mnou osmnáctého v Enterprise."
,,Nech mě hádat. ty budeš hlavní hvězda a my ti budem dělat předskokany, co?"
,,Vážně jsem tak průhledná?" ušklíbla se Rose ďábelsky
Jo, Rose, tohle bylo vážně průhledný. Ále co. Odehráli jsme dobrý koncert a Rosino publikum nás přijalo nadšeně.
O tři dny později jsme já a Rose Vyrazili do klubu Barfly. Byl to skvělý večer. Lucky Soul jsou jednou z našich největších inspirací, jestli víte co tím chci říct. Prostě popík jako řemen zazpívaný andělským hlasem Ali Howard. Co víc si může jeden přát?
Po skončení jejich setu jsem se s Rose protáhli do zákulisí.
,,Ali! Počkej na nás!" zavolala Rose. Lucky Soul a The Pipettes (ty původní i ty nové) byli staří známí a největší kámoši, proto jsem chtěl pomoct od Rose.
,,Rose! To jsem nevěděla, že máme tak vzácné hosty."
,,Víš, že si vás vždycky ráda poslechnu, ale dneska tu jsem i z jinýho důvodu. Tohle je můj kamarád z Brightonu Tom Watson. Jeho kapela je fakt skvělá, ale potřebovali by trochu pomoct s labelem a tak."
,,Asi bude nejlepší když dojdu pro Andrewa." řekla Ali a s úsměvem se na mě podívala. Andrew Laidlaw je tak trochu můj hrdina. Když idiotské komerční labely odmítaly Lucky Soul kvůli tomu, že "zní trochu moc šedesátými léty" tak prostě založil Ruffa Lane Records. Prošli těžkými časy, ale díky tvrdé práci zastupuje dnes Ruffa Lane čtyři umělce a Lucky Soul mají fandy po celém světě.
,,Teď už je to jen na tobě, frajere." mrkla na mě Rose a poodešla kousek stranou vykecávat se s Ali, která se vrátila s Andrewem.
Musím říct, že Andrew byl velmi zdvořilý a trpělivě mě vyslechl. Dal jsem mu empétrojku narvanou našimi výtvory a on mi slíbil, že si to poslechne a dá mi vědět. Na férovku jsem mu řekl, že bychom rádi i k Elefant Records a on mi na férovku řekl, že upsání se u dvou labelů by pro kapelu nemuselo být nejvýhodnější, tak ať si rozmyslím, jestli by nebylo lepší být jen u Elefantu. Co se mě týkalo, měl jsem jasno. Pak jsme ještě prohodili pár slov o dnešním koncertu a rozešli se.
Těch pár dnů čekání bylo zkouškou pro moje nervy. Mobil ke mně skoro přirostl, spal jsem s ním pod polštářem a kdyby to bylo možný tak se s ním i sprchuju.
Zbytku kapely jsem zatím nic neřekl. Co kdyby to nevyšlo? Jednou, když jsem takhle zrovna hypnotizoval svůj mobil, mi ten křáp začal zcela nečekaně zvonit. Chvilku jsem tomu nechtěl uvěřit, pak jsem se naštěstí vzpamatoval a zvedl ho.
,,Nazdar, tady Andrew. Poslechl jsem si ten váš materiál a fakt se mi to líbilo. Něco v sobě máte. Ještě bych vás rád slyšel naživo."
,,No…ehm…my teď žádný vystoupení naplánovaný nemáme." vykoktal jsem
,,Co kdybych vám koncert domluvil? Třeba Bar Academy v Islingtonu?"
Souhlasil jsem, pořád ještě trochu roztřeseně. Zbytek kapely jsem informoval, že nás čeká koncert. Neřekl jsem jim podrobnosti, nechtěl jsem aby byli nervózní, poněvadž já už nervózní byl.
Tak tedy vystoupení v Bar Academy. Okamžik pravdy. Ať už se mi to zdálo nebo to tak doopravdy bylo, měl jsem pocit, že líp jsme snad ještě nehráli. Mí spoluhráči si bezstarostně sklízeli nástroje zatímco já trochu roztřeseně zamířil k Andrewovi. Jen se pousmál a povídá:
,,Tak se zítra stavte a sepíšeme tu smlouvu. Myslím, že ani s Elefantem by neměl být nějaký problém. Prostě, vítejte do rodiny."
Byl to pocit jako kdybych vyhrál pro Anglii světový pohár. Nic tu chvíli nemohlo zkazit. Andrewovi jsem poděkoval a rozloučil se s ním.
V zákulisí byla celá banda i s Royem. Vřelo to ve mně, ale podařilo se mi jich vcelku nenuceně zeptat, jestli by se jim líbilo mít smlouvu. Už jsem ale nedokázal udržet vážný obličej a začal jsem se děsně tlemit. Okolí jako by vybuchlo. Děsně hulákali, ale zároveň ze mě tahali jak jsem to udělal.
,,Všechno co umí jsem ho naučil já." zachechtal se Nate
Vytáhli jsme na monstrózní pařbu. Byla to úplná Drinkiáda, Zombiebraní a Chlastfest 2009 v jednom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alida Alida | Web | 18. července 2017 v 23:44 | Reagovat

Ako sa dostať zdarma iPhone7? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama