I´m the solution to music pollution

Lanie Lane, The Vaselines, Mudhoney

28. prosince 2010 v 2:03 | Tomáš Macháček
Tak tu máme opět pěkně různorodou sebranku...ehm...sbírku umělců.

Lanie je dalším důvodem proč bych se měl stavit v Austrálii. Přece jen tam mají docela dost zajímavých hudebníků. Slyšeli jste ode mne už pár věcí, které se orientovaly od padesátých let dále, no tak tady padesátými léty víceméně končíme. Zlatá éra 30., 40. a 50. let tedy převážně blues a JAZZ. Čumíte co? Ovšem je to velmi svěží hudba udělaná s humorem a nazpívaná barevným a pro tyto písničky naprosto pasujícím hlasem.


Hehe, ten australský přízvuk...


Pokaždý když mě napadne cokoliv s Austrálií, tak se mi v hlavě zjeví Jessie a Lisa. Pravděpodobně dvě nejnadanější (a rozhodně moje nejoblíbenější) Australanky. A že je jich v tý tramvaji vážně dost (i s Lanie).


Lisa taky skvěle coverovala Romeo And Juliet od Dire Straits. Tu kapelu moc nemusím, ale Lissie vdechla všem těm písním nový život a víc emocí než to kdy zvládli Knopfler a jeho banda (nemluvě o té staré bréce Madonně).


The Vaselines se letos vrátili s prvním studiovým albem po dvaceti letech. Páni, že se jim ještě chtělo :-P Obzvlášť Eugene se hrozně změnil. No, nikdo nemládne. A cool lidi stárnou v určitém smyslu jen pomalu, kdežto nudní lidi se už staří rodí.
Myslím, že neprozradím žádné tajemství když řeknu, že to byli velcí oblíbenci Kurta Cobaina a Nirvana coverovala některé jejich písně. Ani se nedivím. Poslechněte si jejich písně s nádherně jednoduchou strukturou a příjemně vlezlou melodií. Texty s dvojsmysly a často se sexuálním nábojem.
Jejich nové album (Sex With An X) stojí určitě za poslech a rozhodně si poslechněte klasiku jako Molly´s Lips, Son Of A Gun, Rory Ride Me Raw nebo Jesus Doesn´t Want Me For A Sunbeam.



Mudhoney jsou už taky legendy, tak byste se mohli trochu chytat, ne?
Zkreslený kytarový zvuk, punkrockové kořeny, originální texty a charizmatický hlas Marka Arma. To je Mudhoney. Btw. Markovi se připisuje i autorství na vzniku termínu "grunge", i když zde není původ úplně jasný.
V každým případě, zahoďte desky Pearl Jam, Alice In Chains nebo co vlastně považujete za grunge (a ve velké většině případů jde o prachobyčejný metal z předměstí) a chyťte se těhle maníků. To teprve poznáte ten pravý grunge, sráči...:-)
Mudhoney, to je bezprestřednost, radost z hraní, zdravé showmanství a hlavně nespoutaná živelnost o které si většina kapel může leda tak nechat zdát ve svých vlhkých snech. Takže se nedivte až půjdete na jejich koncert a publikum bude tak odvázaný, že skončíte během tří vteřin na druhým konci klubu.
Začneme už jenom písní Touch Me I´m Sick. I po více než dvaceti letech má ta písnička VŠECHNO co má správná písnička mít. Možná se už budu trochu opakovat, ale tohle grunge jak řemen.
A co takhle Sweet Young Thing Ain´t Sweet No More. Název přivozuje mírně znepokojující pocit. No, tahle píseň je hodně znepokojivá...holt zamilované písně pro duševně narušené jedince... Jen si poslechněte ty výkřiky Marka Arma, z toho běhá mráz po zádech. Poslechněte si Let It Slide, ukázku garážového stylu v celé své jednoduché kráse. Ovšem Mudhoney nejsou pouze znetvořený zvuk kytar a Mark Arm kvílící jako duše mučená v pekle. Píseň Good Enough vám rozšíří obzory. Suck You Dry je další věc, která mě úplně pohltila. Obzvlášť pochodový zvuk bicích. Víc mě do zajetí vzala jen basová linka skladby Love Buzz (cover od Nirvany), kdy jsem vydřel do podlahy obýváku rýhy vlastním čelem.
Hej, s uváděním dalších příkladů bych strávil mládí, tak ještě zmíním covery. The Money Will Roll Right In a Hate The Police. Tady si uděláte představu jak to na jejich koncertech vypadá. Navzdory zvukovým potížím se Mark Arm prohýbá ve svých typických pózách zatímco publikum poguje jako by to mělo být naposled...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama