I´m the solution to music pollution

Srpen 2011

Neutral Milk Hotel, My Bloody Valentine, Guided By Voices

21. srpna 2011 v 17:48 | Tomáš Macháček
Neutral Milk Hotel
Tak trochu profláklina, ale nezapomínejte, že je mi teprve dvacet a spoustu věcí jsem neslyšel, takže...
Dalo by se říct, že NMH si trochu víc libují v zamilovaných textech, zpěvák Jeff Mangum vypadá na těžkýho introverta a kdesicosi...proto bych o nich asi nepsal, protože takových kapel je...přesto všechno...já nevím. Jeff nemá nijak vyjímečný hlas, přesto v něm má něco, co mě docela přikovalo k židli (a snad v tom hrálo roli i to introverství a ty texty, něco v melodiích...?). Asi nikdy nebudou mojí top kapelou, ale dovedu si představit, že si je někdy zase pustím. Obzvláště ty akustický jako Naomi, King Of Carrot Flowers part 1, In The Aeroplane Over The Sea nebo slavnou Two-headed Boy, takže závěrečný verdikt soudu: poslouchatelné


My Bloody Valentine
Vlajková loď stylu shoegaze (shoe - bota, gaze - civět, zírat). Jméno údajně vzniklo od toho jako muzikanti používali spoustu zvukových efektů a tak vlastně pořád koukali dolů na pedály. Ostatně těžké užívání efektových pedálů je pro tento žánr typické. Některé pozdější kapely ale už to zírání na svý botky už trochu přeháněly a vytvářely komické pózy. Je to typicky britský kytarový žánr, který nejvíc zabodoval v období konce osmdesátých let do první poloviny devadesátých let s vrcholem zhruba v roce 1991 než byly z čela žebříčků smeteny vlnou grunge.
Ale zpátky k MBV. Zformováni v Irsku, později přesídlili do Londýna. Jejich tvorba je plná distortionu, reverbu a zvukových zdí. Když si je plně poslechnete, bude vám jasné, že česká Ecstasy Of Saint Theresa se od nich těžce inspirovala. A taky měla proč! Hergot, to je šťavnatý sousto. Kdo byl na jejich koncertě, ten vám potvrdí, že jeho sluch už nikde nebude co býval. Kevin Shields při hraní musí tu kytaru totálně uvařit. Doporučuju poslechnout všechno, obzvlášť poté co se přidala Bilinda Butcher.





Guide By Voices
No tvl po dvou týdnech si všimnu, že se mi neuložila část o GBV, takže znova...
Významná kapela na americké alternativní scéně z Daytonu v Ohiu. Znamí jsou pro svůj lo-fi zvuk, míchající punk, postpunk, garage, progresi a psychedelii v nejlepších směsích, které naházeli do slušného počtu alb. GBV můžeme označit za dost pohodářskou kapelu, který nehrozí, že by její členové páchali sebevraždy nebo se ufetovali k smrti. Taky jde poznat, že jejich hudební styl si snaží přivlastnit spousta zmrdovských a těžce (pod)průměrných (amerických i jiných) kapel.


The Pooh Sticks, Razorcuts, Sportique

21. srpna 2011 v 16:56 | Tomáš Macháček
Zajímavost: V okrajových rolích vystupovala ve všech třech kapelách Amelia Fletcher

The Pooh Sticks
Tato velšská kapela zakládala víc na americkém powerpopu než na zvuku britského twee. Aktivní byli koncem osmdesátých let a v první polovině devadesátek a loni udělali přinejmenším jednu reunite show. Jestli jste fandy tehdejších kapel, určitě si poslechněte songy jako Teenage High, I Know Someone Who Knows Someone Who Knows Alan McGee Quite Well, Indiepop Aint Noise Pollution...

Razorcuts
Londýnská indiepopová kapela, aktivní přes pořádnej kus osmdesátých let a...no, už mi začínají docházet slova k popisu kapel tohoto typu. Nemůžu říct, že je to na jedno brdo, ale popis "zvonivé kytary, příjemné a nekomplikované melodie" používám až nezdravě často.

Sportique
O nějakým zpěvu asi řeč být nemůže (sorry Gregu, myslím, že jsi v Razorcuts zpíval líp), ale to neznamená, že si to nemůžete užít, protože melodické songy kapele Sportique určitě nechybí...


John Peel Session této kapely můžete stáhnout zde