I´m the solution to music pollution

Září 2011

Daniel Johnston, Winston Echo, The Legend!

9. září 2011 v 21:50 | Tomáš Macháček
Tak jo, už jsem zaznamenal jisté narážky na zdraví mé sluchové soustavy, takže v klidu...

Daniel Johnston
Génius? Blázen? Obojí? Dost možná...Tento americký písničkář s bipolární poruchou píše oduševnělé písně, které jsou většinou totální definicí "lo-fi". Na jeho tvorbě se odráží střídání mánií a depresí a tvoří tak jedinečnou sbírku lidských pocitů transformovaných do hudby. Jeho nemoc se na něm projevuje dost zákeřně. V kritické chvíli se příjemný, zábavný a vůbec dobromyslný Daniel mění ve zmateného jedince, což většinou skončí zatknutím nebo kratší hospitalizací. Jako kdysi v Marylandu, když se pokoušel z okna vystrčit starou ženu, protože si myslel, že je posednuta ďáblem. Ať už má však Daniel jakkékoliv problémy, s ním si uvědomíte, že talent není jen schopnost zahrát na hudební nástroj.




Winston Echo
Hraje (tak trochu) jako Daniel Johnston, zní (tak trochu) jako Daniel Johnston, ale...není to Daniel Johnston. Winston má svou vlastní osobnost a své vlastní písně (víc "v pohodě"), přesto se člověk neubrání tomuto srovnání. Jednoduché, krátké, ale emocemi nabité lo-fi písně stahujte zde:



The Legend!

A'cappella / Experimental / Punk

Tohle sebepopsání z Myspace sedí. The Legend!, známý také jako Everett True (hudební kritik), ovšem vlastním jménem Jerry Thackray. Psal pro NME (který je velmi vlivný a dokázal se zapsat v historii ale nyní je obecně považován za dost pofidérní plátek, nicméně čas od času se zde objeví nějaký zajímavý dopisovatel), Melody Maker (ten jsem měl osobně mnohem radši, i když v posledních letech existence rezignoval na své dřívější úspěchy a hodně sklouznul ze své vysoké úrovně. Nakonec byl převzat právě NME. Jaká ironie...)


The Jesus And Mary Chain, Sleater-Kinney, Donita Sparks & Stellar Moments

9. září 2011 v 13:59 | Tomáš Macháček
The Jesus And Mary Chain
Velmi známá skotská kapela z řad alternativního rocku, shoegazing a post-punku. Proslavili se v době, kdy bylo na trhu málo kytarových kapel a Jesus And Mary Chain se tak stali žádaným zbožím, co pomáhalo tvarovat zvuk osmdesátých let (a dost možná i módu, podle jejich účesů).


Bylo tu i krátké období spolupráce s Hope Sandoval (tzn Jesus And Mazzy Chain)

Šplhli si u mě i touto coververzí


Sleater-Kinney
Jó děcka, ukázka muziky se severozápadu USA. Žádná basa, zato podladěné kytary. Inspirace v alternativním hnutí riotgrrrl a hudbě z Olympie. Děvčata to umí rozbalit.

Donita Sparks & Stellar Moments
OK, tak nějak doufám, že si Donitu pamatujete ze skvělé kapely L7, o které jsem psal nějaký ten pátek nazpět. No, L7 se sice rozpadli nějakých deset let nazpět, ale Donitu evidentně nepřestalo bavit dělat muziku a zřejmě proto asi částečně navázala na bývalou kapelu v novém projektu. Jejich jediné album Transmiticate (2008) nabízí alternativní rock. Jasně L7 jsou L7, nové album není grunge, ale rock, nicméně je to stále Donita. A tá má vždy co nabídnout. Ať už je to hraní si se zvukem nebo s texty. Ve výsledku si možná někteří vzpomenou na Joan Jett. Prostě slušný rockový poslech :-P

Fat Tulips, Confetti, The Tidy Ups

7. září 2011 v 15:19 | Tomáš Macháček
Fat Tulips
Občas mám pocit, že se v těch jangly-guitar-pop britských kapelách utopím, ale něco mě na nich děsně přitahuje. Jednoduché melodie, nekomplikovanost, dívčí vokály. Tohle a ještě víc splňují nottinghamští Fat Tulips. Stahujte až se z vás bude kouřit!

Confetti
Britská twee kapela počátku devadesátých let, složená z členů Fat Tulips a The Pleasureheads. Sázeli hodně na minimalistický zvuk ve stylu Young Marble Giants a myslím, že výsledek je slušný.
Jejich EP Retrospective s kompletní tvorbou stahujte zde

The Tidy Ups
Další fajn kousek ze švédské indie scény. Aktivní byli jen asi čtyři roky a vydali dvě EP - I've Been Waiting For A Million Years For The Bus To Get Me Out Of Here (2003) a Dizzy Heights (2006), kde se to jen hemží nekomplikovanými a svěžími songy (tedy pravděpodobně. Ke stáhnutí jsem našel pouze druhé EP a pak vyštrachal pár songů z prvního vydání, takže...)

Billie Davis, The Shangri-Las, The Bobbettes

6. září 2011 v 16:05 | Tomáš Macháček
A máme tu další nálož stylu a elegance šedesátých let!

Billie Davis
Vlastním jménem Carol Hedges, ale co záleží na jménu? Poslech, to je oč tu běží. Zajímavé jistě je, že nikdy nevydala album, zato spoustu singlů, které si naštěstí na YT můžete najít. Billie se obzvláště v šedesátých letech dost proslavila, i když nikdy nedosáhla takových výšin jako třeba taková Sandie Shaw. Dva největší hity byly tyto covery:


plus


The Shangri-Las
Tato přeslavná dívčí formace šedesátých let zabodovala svým (na tehdejší dobu) nekonvenčím přístupem. Na rozdíl od většiny sladkobolných dívčích kapel té doby tohle nebyla žádná upejpavá děvčata. Zaměřovaly se na dospívající publikum, možná proto, že samy to byly ještě "malé holky"
Texty jako "When I say I'm in love, you best believe I'm in love, L-U-V", a "Well I hear he's bad." "Hmm, he's good-bad, but he's not evil." ukazují slabost pro zlý hochy, což nebylo nejběžnější téma tehdejší hudby (bavíme se o šedesátých letech!!!)
Úplně si dokážu představit Pipety, třeba Rose jak čerpají pro své texty
"I was so cruel
(He was so kind)
Why did I feel I had to leave you behind?
(But he was so sweet)
Oh yeah
Well I've had just about enough of sweets"
Povšimněte si, že "zápornou" postavu zde jaksi samozřejmě tvoří žena. Před padesáti lety asi nemyslitelná věc.


The Bobbettes
První dívčí černošská kapela, která prorazila v americké celonárodní hitparádě. Nejznámější byl asi jejich hit Mr. Lee

Audrey Hepburn

5. září 2011 v 12:15 | Tomáš Macháček
Určitě by se toho dalo napsat hodně, ale tohle by mohlo stačit...