I´m the solution to music pollution

Září 2015

Filmové recenze - ´71 a Krvavá neděle

30. září 2015 v 19:33 | Tomáš Macháček
Píše se rok 1971 a vy jste britský voják? Modlete se, aby vás neposlali do Severního Irska. Zrovna to tam začíná být o hubu a vy byste se mohl vrátit v dřevěným penálu. Obzvlášť když nevíte moc o pozadí konfliktu a o tom, která frakce vám půjde po krku. Film ´71 tak představuje sondu do každodenní reality Belfastu počátkem sedmdesátých let.


Bloody Sunday/Krvavá neděle se vztahuje ke konkrétní události, která se odehrála v neděli 30. ledna 1972 v Derry. "The Troubles" - de facto občanská válka - už v Severním Irsku naplno běžela. Dlouhodobá šikana katolíků ze strany protestantské vlády, jejích složek (Royal Ulster Constabulary - téměř výhradně protestantská) a v podstatě existence apartheidu, zvedly občanský odpor jak u katolíků, tak i u nemála protestantů, což vedlo k nenásilným demonstracím a protestům. Byly to ale právě událostí Krvavé neděle, jež tomuto hnutí sebraly vítr z plachet. Britové sice nebyli nikdy milování, ale britská armáda byla vnímána jako relativně neutrální síla, která by mohla katolíky chránit před největšími excesy protestantů. První výsadkářský pluk, který byl určen k hlídání demonstrace, měl přitom na svědomí již jednu nedávnou krvavou akci v Dublinu - Ballymurphský masakr, jež se odehrál jen pár měsíců předtím. Že při demonstraci vládly vybičované emoce a létaly kameny na britské jednotky je fakt. Existuje domněnka o střelci z řad IRA, který se vmísil do davu. Může být, ačkoliv tento nebyly nikdy nalezeny žádné důkazy - nikdo z Britů nebyl postřelen, nebyly nalezeny stopy po střelách, náboje, ani hřebíkové bomby. Britští vojáci však reagovali tak, jak nikdy reagovat neměli - střelbou do (jak bylo později potvrzeno) neozbrojených civilistů. Obětí bylo čtrnáct. Šest z nich byli nezletilí. Tři byli zabiti, když se pokoušeli poskytnout postřeleným první pomoc.
Následující vyšetřování sice uznalo, že oběti byly neozbrojené a u jednoho bylo zřejmě naaranžováno držení hřebíkové bomby, ale tresty nenásledovaly žádné a později byli účastníci celé akce vyznamenáni.
IRA zaregistrovala masivní nárůst zájmu o členství.

Film dle mého názoru věrohodně odráží těhdejší průběh událostí. Herecké výkony jsou dobré, práce kamery také, i když tolik oslavovaný způsob natáčení - kameraman v pohybu - není dle mého nutný pro autentičnost. Ale taky neurazí, to je fakt.

Filmové recenze - Irská válka o nezávislost

21. září 2015 v 16:28 | Tomáš Macháček
The Wind That Shakes the Barley/Zvedá se vítr + Michael Collins

Byl jsem zvědavý na filmy o povstání, revoluci a válce za nezávislost v Irsku a tyto dva filmy mi byly doporučeny jako asi nejznámější.
Zvedá se vítr sleduje příběh lokální odbojové buňky od války za nezávislost až po otázku: "Je vznik Irského svobodného státu vítězstvím nebo zradou?". Hlavní důraz je kladen na brutalitu okupace (a je pravda, že obzvláště Black and Tans se chovali jako NKVD), která stále více Irů tlačí do řad IRA. OK, je tam pár důležitých aspektů odboje, které ještě rozeberu, ale celkově to na mě působí jako poněkud zmatečný film. Je problém sledovat děj a člověk musí vědět, co se v té době dělo, aby se aspoň trochu chytal a i potom to není snadný. Chápu, že to měl být hlavně příběh bratrů na pozadí velkých historických událostí, ale prostě se to moc nepovedlo.

To Michael Collins (od Velikonočního povstání po vyhlášení Irského svobodného státu a následné občanské války) dokáže vyvážit pohled na hlavouny Michaela Collinse a Éamona de Valeru a přitom neopouští pohled jednotlivých odbojových akcí. Několikanásobně vyšší rozpočet dovolil najmout velké hvězdy. Liam Neeson, Aidan Quinn, Alan Rickman a i ta Julia Roberts nejspíš nehrála zadara. Její výkon je ale takový, že by měla spíš na film přispívat. Jednak otřesná parodie irského přízvuku (na rozdíl právě od Alana Rickmana, který ho zvládl velmi slušně), jednak ta frackovitost, kterou pozoruju ve více filmech. Bezdůvodné držkování a dělání pravého opaku toho, co člověk řekne by šlo pochopit u dvanáctiletého smrada, který by si takhle vysloužil pár výchovných facanů, ne tak u dospělého.
Film je natočen v takovém tom občas lehce patetickém stylu ala The Untouchables/Neúplatní nebo i The Brave Heart/Statečné srdce konce 80. a celých 90. let.

Mezi jednoznačné plus řadím u obou filmů náhledy na různé způsoby guerillového boje.

Evidentně ani po 700 letech okupace a útlaku nelze plně potlačit národní povědomí a touhu po svobodě. Jakmile se našlo dost odhodlaných lidí, měli Britové jen 2 možnosti:
- zahájit vyhlazovací válku, včetně koncentračních táborů, které by znemožnily guerille skrýt se mezi civilisty
- prohrát

Součástí guerilly se totiž může stát kdokoliv. Odboj má své lidi, své oči a uši, naprosto všude. Může to být služebná britského agenta, která bude informovat o tom, co její šéf kdy dělá nebo mu vybere ze smetí nějakou důležitou zprávu. Může to kamelot, který vás rozstřílí na maděru, když si k němu půjdete pro ranní vydání Timesů. Může to být portýr, který vám před minutou otevřel dveře, a který má na svědomí to, že si teď musíte mozek seškrabávat ze zdi.

Poznatek (nejen z Irska): Policie (obecně řečeno) kolaboruje s okupanty. Přinejmenším tak, že "jen dělá svou práci". V případě Irska byla taková Royal Irish Constabulary samozřejmě založena britskou vládou, ale její členové byli Irové (důstojníci byli z větší části protestanti, mužstvo zase katolíci). Stávali se také oblíbenými cíli IRA. Snad i díky tomu, že byli vnímání jako zrádci, ale rozhodně proto, že obzvláště jejich venkovská kasárna byla obsazena jen pár muži, kteří měli horší výcvik, než britská armáda a poskytovali vítaný zdroj zbraní, kterých měla IRA nedostatek.

Též útoky na daňové úřady jsou rozumným a pochopitelným krokem.

Že se britská vláda nesebrala a nemazala i se svým vojskem z Irska je nešťastné, ale svým způsobem pochopitelné. Že část irského vedení přijala britský návrh na rozdělení ostrova a na irskou skoro samostatnost se však ukázalo být tragédií. Jednak vypukla občanská válka v Irském svobodném státě mezi částí IRA, která se stala irskou vládou a částí, která chtěla pokračovat v boji dokud nebude celý ostrov pod irskou vládou, a která považovala anglo-irskou dohodu za zradu. Jednak si je třeba uvědomit, že vykrojené Severní Irsko se netáhlo podél etnické hranice. Tedy, že v S. Irsku nezůstali jen protenstanté, kteří se cítí být spíše Brity, než Iry. Velká část severoirského území patřila katolíkům, přičemž demografický trend byl (a stále je) ten, že počet katolíků roste rychleji, než protestantů. Takovéto nespravedlivé rozdělení země určilo, že Severní Irsko čekají další dlouhá léta krvavého sektářského násilí a okupace (k tomu něco málo v dalším článku o irských filmech). I po vyhlášení příměří a následného odzbrojení není situace ani zdaleka vyřešena a v podstatě kdykoliv mohou boje propuknout nanovo.

Filmy se Saoirse Ronan 1

20. září 2015 v 16:37 | Tomáš Macháček
Poslední dobou na televizi moc nekoukám, ale onehdá jsem se k tomu vynálezu zas jednou dohrabal. Rád zkouším nové věci, tak jsem si pustil How I Live Now/Budoucnost nejistá. Hlavní hrdinkou je patnáctka Elizabeth (kterou tak oslovuje jen "otec, který je dement", jinak je známá jako Daisy), která je typicky neurotická puberťačka, u které čekáte, že si řeže do žil, a která je vůbec celá paf, že jede z New Yorku za příbuznými do nějakého Vidlákova na anglickém venkově, navíc v období hrozící Třetí světové války. Pro začátek nic moc. Daisy se ve staré dobré Anglii ale začíná čím dál víc líbit a navíc se začíná zaláskovávat do svého bratrance Edmonda (vždyť jsou příbuzní!). BAAAAM! Válka je tady! Tetička zůstane vězet na jednání někde ve Švýcarsku (nebo tak něco, chvilku jsem se zasnil při pohledu do Daisiných očí) a tak na to pubescenti zůstávají sami. Daisy se rozhodne zůstat v Anglii. Když přijde výzva od vlády k "evakuaci", tak děcka správně čekají nějakou levárnu a rozhodnou se zůstat ve SVÉM domově. To ale stát nevidí rád, když občánci neposlouchají a tak jim nejbližší okolo pochodující vojenská jednotka, pro jejich vlastní dobro, rozstřílí stodolu, chlapce odvede do armády a děvčata do cizí rodiny pro práci na poli (zřejmě problémy se zásobováním. Teroristé navíc otrávili většinu vodních zdrojů). Film se nese ve správném duchu, že válka je svinstvo (tentokrát z pohledu civilistů), která z člověka dostane buď to nejhorší (jako v případě toulajících se band násilníků) nebo to nejlepší. A to je zrovna případ Daisy. I když se úplně nezbaví některých svých pubertálních výlevů (ale tak ok, je jí patnáct), lze rozhodně poznat, že v sobě našla sílu, odpovědnost a odhodlání postarat se o mladší sestřenku Piper a dostat se zpět domů, což byl ostatně slib daný Edmondovi. Nakonec se jim to podaří a po čase se vrací i válkou poznamenaný Edmond, zatímco bratránek Isaac je mrtvý. Přichází příměří a "nová" Daisy vyjadřuje odhodlání být s Edmondem a pomoct mu s návratem do normálního života. Sakra, kdo z nás by nechtěl takovou holku? Film se mi celkově líbi, i když by to nebylo úplně bez výtek, a námět je supr. Skvělý výkon Saoirse mě přesvědčil podívat se po dalších filmech s ní.

The Lovely Bones/Pevné pouto (2009)
Sedmdesátá léta, idylka amerického předměstí, jejíž nevinnost může narušit jen sadistický vrah se zálibou v holčičkách. Susie je typická čtrnáctiletá holka, snící o svém prvním polibku, když je zavražděna svým ujetým sousedem - děcka, nevěřte cizím lidem, obzvláště když vás zvou do své skrýše. Susie je tedy mrtvá, ale zůstává v jakési Zemi Nezemi mezi nebem a naším světem a pozoruje, jak se vyvíjí vyšetřování a jak se její rodina vyrovnává se ztrátou dcery. Prvotní nápad zní zajímavě, ale provedení je celkově dost slabota, film místy drhne a člověk se ptá kam to vlastně míří. Výkon slavných hvězd je naprostá trága. Do háje s Wahlbergem, Weiszovou i Sarandonovou, jejíž postava zaujme jen množstvím zkonzumovaného alkoholu. Ovšem soundtrack by Brian Eno potěšil - úplně nejlepší byla "Song to the Siren" v podání éterické Elizabeth Fraser.
Tucci předvedl slušně svého perfekcionistického magora, Saoirse je naprosto dokonalá a za pozornost stojí i Rose McIver v roli mladší sestry Lindsey.

The Grand Budapest Hotel/Grandhotel Budapešť (2014)
Tohle jen letem světem. Saoirse si tu stejně vystřihla o něco menší roli. Příběh se odehrává ve smyšlené středoevropské zemi, která by mohla být klidně Rakouskem-Uherskem. Film je až po strop narvaný slavnými jmény(Ralph Fiennes, Harvey Keitel, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Jude Law, Edward Norton...), ale připomíná to Karlíka a továrnu na čokoládu lehce líznutý s Obshluhoval jsem anglického krále. A jako u Karlíka (a na rozdíl od Obsluhoval jsem anglického krále) nemáte vysloveně nutkání znechuceně přepnout, ale že byste si hned dali předsevzetí koukat na to pravidelně taky nehrozí. Saoirse zde vystupuje jako zručná pekařka (není to nakonec jedna z vlastností ideal girlfriend?) s copánky, které by jí záviděla i princezna Leia a znaménkem ve tvaru Mexika na tváři, přičemž kolem 47. minuty se splní sen každému jejímu fandovi.

Byzantium/Byzantium - upíří příběh (2012)
Další upíří film!? No...vejdi a neuškoď! Stejně je zvláštní jak se za posledních sto let vyvíjel pohled na upíry. Děsivý Nosferatu je jeden pohled. Upír jako zlo, přerostlý komár, kterýho je potřeba zlikvidovat, nebo alespoň tragická postava, kterou fyzická likvidace vysvobodí z jejího prokletí. Patetické upíří komedie i naprosté srágory, upír jako vykonavatel spravedlnosti a nejnověji upíři jako takový trochu "jiný děcka". Ve společnosti jako takoví gothici, co lemtají opravdovou krev, svou bledost si nemusí vytvářet makeupem a pro změnu barvy rohovky nepotřebují kontaktní čočky. A typický upír je (jak by řekl Lister) "ohleduplnej, cituplnej, duchaplnej a Bůh ví čeho všeho ještě plnej". Čekám jen další level - upíří hipster se sestřihem ala Hitlerjugend, který začne upíří válku kvůli poslednímu námořnickému trikotu ve slevě.
Ale zpět k filmu. Chápu, že když jste upír, tak váš nekonečný "život", chuť na krev atd. začne být docela pruda. Nudit diváky, aby vás "pochopili" je ale dost blbý tah. Ten film je děsně roztahaný na to, co chce říct. Hodinu trvá, než se příběh trochu hne. Herecké výkony se opravdu točí jen kolem Gemmy (chlípný sen puberťáků) a Saoirse (upíří klavírní virtuózce - ona prostě ví jak na mě!). Po hodině se věci sice trochu hnou, ale příběh se nijak nelepší (upíří bratrstvo my ass). Je ale dán větší prostor pro herecký talent Gemmy a Saoirse, na které (proč si to nepřiznat) to celé stojí. Aspoň že to končí happy endem. Co jiného by měla být vidina věčného života se Saoirse? Já mít tu šanci, tak řeknu: "Majzni mě po palici a vysrkni jak mojito!"


The Host/Hostitel (2013)
Mimozemští paraziti ovládli lidská těla a zbývá jediná naděje lidstva v podobě podzemního hnutí - dobrý a v historii filmu známý námět, se kterým se dá napáchat hodně zajímavého....Škoda, že tohle není ten případ. Připadám si, jako by nějaký scénárista-amatér zdědil pár milionů dolarů a řekl si, že světu zanechá své nesmrtelné dílo v podobě Hostitele (tak jak tak na to koukám, autorka je ta samá, co napsala Stmívání). To mi neříkejte, že Diane Kruger nemá lepší nabídky! Asi na něco potřebovala zoufale prachy, protože v roce 2013 hrále 4-5 rolí. Já z ní teda nejsem kdovíjak odvařenej, ale aspoň doopravdy hraje. Obávám se, že tentokrát to nespasí ani Saoirse a její krásné oči. Já si můžu jen domýšlet, že si strategicky vybírá takové role, aby její talent ještě víc vynikl. Takže moje budoucí žena opět září (tak jak to jen jde), ale "zápletka" a postavy jsou prostě otřesně napsaný. Třičtvrtě hodiny na to civím a jediný co se dozvím je to, že Diane jde po Saoirse.
Zde použitá lovestory je odvarem Twilight - dva namachrovaní frajírci mezi kterými se má rozhodnout hlavní hrdinka (jejíž postava je rozpolcená mezi mimozemského parazita, který jede po jednom šampónovi a původní lidskou hrdinku, jejíž vědomí se nechce vzdát vlády nad tělem, a která navíc jede po druhým piškotovi). Sakra a navíc ty dialogy mezi Wandou a Melanií...
"Mužské" role jsou v tom typicky pubertálním vyobrazení - kanec, frája, mariňák, bedna a tvrdej chlapák před lidmi a za zavřenými dveřmi se bude producírovat v taftové róbě, usrkávat Baileys a švihat sluhu bičíkem.

Hodnocení!? - "Tak abys věděl, tohle byla ta nejhorší ubulená limonáda, jakou jsem kdy musel přetrpět. Dokonce to urazilo i mou zadnici, jež se oprudila, neboť chudinka moje malá dřepěla u tak děsného puberťáckého škváru!"


Lost River/Lost River (2014)
Režisér Rájen Gosling měl asi hodně špatný tripy, když to natáčel. Čert ví, že si na artové hovadinky moc nepotrpím a tohle rozhodně není výjimka. Já vím, že se budu opakovat, ale na některý filmy se dá dívat jen kvůli Saoirse.
Konkrétně zde hraje holku z otřesné díry na americkém jihu, co má za mazlíčka krysu. Tááákže! Nejprve poznámka ohledně barvy jejích vlasů. Saoirse je ten vzácný typ, který může mít blond, hnědo-rezavou, ale i černou barvu vlasů a všechno jí to bude slušet. Další a mnohem důležitější poznámka. Moje podezření se potvrdilo - Saoirse umí zpívat! A jak hezky! Když si vytáhla to svý malý Casio nebo co to bylo a začala zpívat do noci, tak mi navždy zlomila srdce





Soundtrack je celkově zajímavý. Jinak, možná když se člověk sjede LSD, tak by z toho mohla být příjemně strávená hodina a půl.

VIP v hudebním podsvětí

13. září 2015 v 11:11 | Tomáš Macháček
Tak už je to tady! Tvrdá hudební dřina byla odměněna a já se stávám mezinárodní celebritou. Všichni shoegazeři budou směrem ke svým keckám šeptat mé jméno s tichou bázní. Primalradio si všimlo mého neúnavného lovu skvělé muziky (ok, tak jsem je na to malinko upozornil) a ejhle! Nové shoegaze božstvo je na světě!

http://primalmusicblog.com/2015/06/24/primal-radio-new-tracks-on-rotation-240615/

Saoirse Ronan

11. září 2015 v 23:20 | Tomáš Macháček
Dokonalost sama